Pětkrát...

1. února 2013 v 19:59 | Miwako |  About Blog
... a dost?
Mí nejdražší čtenáři,
další rok uběhl od doby, kdy bložínek slaví výročí svého stvoření. Pět let. Člověk by nevěřil, jak ten čas letí a už vůbec bych nevěřila, že mi tohle vydrží tak dlouho..
Tentokrát nebudu psát obvyklou statistiku toho, co se letos odehrálo. Všehovšudy jsem za rok napsala 11 článků. Půl roku jsem nic nenapsala. Půl roku jsem se k blogu ani na krok nepřiblížila. Protože nemám co psát? Kdepak, mám co napsat (i když by vás to možná ani tak nezajímalo). Událo se toho tolik, co jsem si chtěla zaznamenat a popravdě, pokusila jsem se něco napsat, ale skončilo to tím, že jsem napsala nadpis a dvě věty. A přitom bych se tak moc ráda podělila o to, jak jsem byla na advíku (kde to tentokrát nebylo tak strašné, jak jste mohli číst jinde), jak jsem oslavila 18. narozeniny, jak se mi podařilo získat řidičák, co jsem dostala k vánocům, co jsem dělala na Silvestra, jak mi to (ne)jde ve škole a nebo o tom, jak jsem se měsíc vyhýbala svým nejlepším kamarádkám.. A taky jsou věci, o kterých bych v budoucnosti moc ráda mluvila (můj osobní '2013 projekt', příprava maturitního plesu, diplom z angličtiny, výlet do Anglie, škola a maturita..). Je toho tolik, kvůli čemu bych si potřebovala vylít srdíčko, tolik knih, filmů, seriálů, které bych vám chtěla doporučit. Tolik dalších věcí...
Asi nemá cenu o tom dále mluvit, když tohle by mohl dost dobře být článek na rozloučenou. Nechci se loučit, ale během těch let, co jsem blogovala a viděla jsem nespočet opuštěných blogů jsem si slíbila, že můj blog nenechám ležet ladem bez posledního slova. A s přihlédnutím na současnou situaci si myslím, že teď je vhodná chvíle napsat ta poslední slova.
Bložínek mi během těch let mnohokrát pomohl. Pomohl mi spojit se s lidmi, kteří mají stejné koníčky jako já, pomohl mi ventilovat svoje názory, otevřít se světu, rozdělit moje chmury mezi těch pár anonymních čtenářů a jsem vděčná za to, že jsem tu mohla strávit několik let mého života a potkat pár lidí, se kterými jsem navázala, byť jen na krátkou chvíli, přátelství.
Myslím, že je vhodné tenhle článek již ukončit. Možná není poslední, možná mě za pár dní přepadne smutek (a nebo stud, protože já z boje neutíkám!) z toho, že jsem to tu oficiálně zabalila a dopíšu všechny recenze, které mám rozepsané. Nebo se v mém životě objeví věci, o které se budu moci podělit jen s několika anonymními čtenáři... kdo ví? Ale prozatím nemá cenu si dělat plané naděje.

Se slzami v očích a nostalgickým úsměvem na rtech
se s vám loučím.
Adieu!
Miw.
 

Kam dál

Reklama