Moje povídka...

17. ledna 2009 v 18:20 | Miwako |  (Tý)Deník

No, abych ten nadpis uvedla na pravou míru. Tuhle povídku jsem psala do školy. Ve tříde sklidila úspěch, avšak zdálo se mi, že učitelce moc nevoněla. Přesto jsem dostala jedničku dvakrát podtrženou..
Mluvní cvičení (jak povídkám říkáme u nás ve škole) mívám jednou za půl roku. Né, že bych neuměla psát, ale nemám co psát. Každopádně tahle se mi povedla.
Je tak trochu (víc) fantasy. Jména v povídce jsem upravila tak, abychom tam měli své přezdívky, takže v povídce vystupuji já (Miwako) a Lirael a ve dvou větách je tam i Šárka. Zajímají mě vaše názory, tak se prosím vyslovte do komentářů :D

U Lirael
↓↓↓

Jednou po literatuře ke mě přišla Lirael a řekla: "Zrovna jsem dočetla skvělou knížku a myslim, že se ti bude líbit. Nechceš si jí půjčit?"
"Fákt? No to bych si ji moc ráda přečetla. Můžu si pro ní jít dneska po škole?" zeptala jsem se nadšeně, protože jsem neměla co číst.
"No jasně!" odvětila Lirael a začala se tajemně usmívat.
Po zbytek hodin měla Lirael stále na rtech ten úsměv.
K Liraelině domu jsme šly společně se Šárkou a celou cestu jsme probíraly naprosté hlouposti.
Před domem nás Šárka opustila a my jsme mlčky vyjely výtahem do patra.
Jen, co výtah zastavil, Lirael z něj vyskočila a odemkla byt.
"Máma s bráchou šli dneska do města." okomentovala ticho v bytě
"Jo ták." zahlaholila jsem zatímco jsem si sundavala boty.
Lirael mě dovedla do pokoje a začala štrachat v poličkách.
"Přece jsem ji tady někde měla. Kam jsem ji zase dala? Tady taky není. Už vím, kde je." vykřikla náhle, když byla zasunutá pod postelí.
"Kde?" zeptala jsem se opatrně a stále jsem se dostávala ze šoku, který jsem dostala, jakmile vykřikla.
"Ve skříni!" ukázala vesele na skříň.
"Víš to jistě?" zeptala jsem se podezřívavě, protože jsem začala postrádat víru v Liraelin hledačský talent.
"No jasně." Lirael otevřela skříň a z ní se vyvalila hromada nepořádku. "Máma po nás večer chtěla, abychom uklidili v pokoji." okomentovala tu lavinu věcí.
Pak vytáhla knížku a slavnostně mi jí předala.
"S vrácením nespěchej." řekla ještě.
S poděkováním jsem nastrčila knihu do tašky a podívala se na nepořádek. "Nechceš pomoct s tím uklízením?"navrhla jsem.
"Jo, jasně!" odpověděla Lirael a usmála se.
"Tak se do toho vrhnem, ne?"
"Výborně! Takže.. tohle dej sem a tohle zase tam.." začala Lirael velet naší úklidové četě.
Za půl hodiny jsme měli už uklizeno všechno. Už jsem se měla k odchodu, když Lirael zavolala "Počkej!"
"Co?!" vhrkla jsem.
"Něco ti chci ještě ukázat." řekla a nejistě přešla k uklizené skříni. Začala pomalu vytahovat skvostné hromádky oblečení ze dna skříně, které jsem složila já. Nakonec vyndala samotné dno skříně a zatáhla mě dovnitř.
"Co to?!" řekla jsem jakmile jsme místo očekávaného dopadu na podlahu proletěli skrz. Chvíli jsem jen tak padala se zavřenýma očima, ale jakmile mě Lirael chytila za ruku přestala jsem padat. Přesto mé oči zůstaly zavřené.
"Koukej se, prosimtě." pronesla Lirael.
"No tak jo.." otevřela jsem oči a co to nevidím. Společně s Lirael levituji několik desítek metrů nad zemí.
Neschopna slova jsem na Lirael prostě vytřeštila oči. "Dobrý, ne?" otázala se.
Pořádně jsem se rozhlédla. Sytě zelená tráva pokrývala kopce, které se táhly kilometry daleko. Mezi nimi se klikatila řeka, která byla až moc průzračná. Nebe bylo modré, ne však bez mráčků. Sem tam se po něm proletěl nějaký ten pták či kráva. Na trávě se pásla zvěř. Prostě idylka. Moment! Lítací kráva?! Znovu jsem se podívala na to monstrum. Kráva opravdu letěla! Fialovými křídly máchala sem a tam a snažila se ukousnout kus z jednoho bílého mráčku. Po sérii nepovedených pokusů se snesla na zem a jala se přežvykovat trávu. Jenže tráva jí zřejmě nestačila a tak skočila na jelena, který se pásl vedle ní.
"Ta.. ta kráva lítá.. a a sežrala jelena!" ozvala jsem se.
"Jó, to je naprosto normální." promluvila Lirael naprosto vyrovnaně, "Poď, musim ti ještě něco ukázat." dodala ještě.
"Jo, ale po zemi teda nepůjdu. Nechci, aby mě snědla nějaká kráva." kladla jsem podmínky.
"Ty krávy lítají. Všechny. Takže jestli si tě bude nějaká z nich chtít dát k svačině, tak jim asi neutečeš." pronesla Lirael zkušeně a táhla mě někam za kopce.

Díky tomu, že jsme nešly po svých, ale levitovaly, jsme se dostaly do našeho cíle poměrně rychle. Přistáli jsme u obrovského statku, který vypadal opravdu hezky. Lirael mě zavedla až do jedné z mnoha přilehlých budov.
"A teď se koukej pozorně." radila mi, ještě před tím než otevřela dveře.
Byla jsem napjatá co tam bude. Obezřetně jsem vstoupila do stáje a, no to mě podržte, byly tam krávy!! Chtěla jsem odejít, ale Lirael pohotově zavřela dveře a už nebylo úniku. Pak mě táhla až na druhou stranu tohoto kravína.
"Ty krávy na mě koukají." špitla jsem vystrašeně.
"Nevymýšlej si." pronesla Lirael a dál mě vedla.
Dorazili jsme až k dalším dveřím. Lirael je otevřela.
"Čau!" zvolala.
"Ahoj!" odpověděla dívka, která se právě chystala dojit krávu.
"Du jenom kámošce ukázat, jak to tu chodí." vysvětlovala Lirael.
"Tak se pozorně dívej." řekla mi dívka.
V odpověď jsem jen rozpačitě zakývala hlavou.
Holka se otočila a začala dojit. Čekala jsem, že z krávy poteče mlíko, ale místo toho z ní dívka dostala jen čokoládu.
"Khůl." pronesla jsem ohromeně. V tu chvíli se na mě kráva strašlivě podívala. "O-ona mě chce sežrat." sdělila jsem Lirael roztřeseně.
"T-tak my rači už půjdem." ozvala se Lirael a jen co zavřela dveře, řekla "Utíkej!" a za chvíli jsme už byly daleko od statku.
"Měli bychom jít domů.." připomněla jsem.
"Tak jo."
Zavřela jsem oči a Lirael mě popadla za ruce a už jsme zase letěly vzhůru.
Oči jsem otevřela až tehdy, když jsem cítila pevnou půdu pod nohama. Byly jsme už zase v Liraelině pokoji. Ležely jsme, jak dlouhé, tak široké na jejím, teď už zase rozházeném oblečení.
"Tak to bylo dobrý." pronesla jsem do ticha.
"Fákt?" podívala se Lirael a očkem házela po rozházených věcech.
"Tak s tímhle už ti nepomůžu." řekla jsem a snažila se zadržet smích.
"No tak nic." řekla Lirael a jako na povel jsme se začaly smát obě najednou.
Konec

Já bych tohle prohlásila za geniální dílo, stále nechápu, co se úče nezdálo.. Asi ty krávy.. Možná, že sem dám ještě jednu, méně zdařilejší povídku, ale to snad jindy.
S pozdravem Miwako
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama