Nudit se je špatná věc

26. srpna 2009 v 16:20 | Miwako |  (Tý)Deník
Dámy a pánové!
Nikdy jsem nemyslela, že to kdy řeknu, ale nejde to jinak.
Já se snad ukoušu nudou!
Vždycky jsem brala 'nudu' jako nutný přídavek k nicnedělání. Avšak dnes se vše změnilo.

Probudila jsem se velmi časně (v 8!) do nádherného deštivého dne a zcela nedobrovolně a surově jsem byla odtažena na kosmetiku, kde mě ďábelská Květa (kosmetička) téměř zabila. Křik se nesl celým pokojem a když ta šílená žena skončila, podle mi řekla, že mám přijít zase tak za měsíc.
Zbaběle jsem utekla z onoho nehostinného místa a vydala se na cestu do hlubin naší školy. Vyšla jsem schody, které byly zarostlé jakýmsi plevelem a dostala jsem se do doupěte děsivých kuchařek, které jisto jistě vymýšlely, jaká odporná jídla nám budou po celý rok ve školní jídelně servírovat. Obezřetně jsem přistoupila k pultíku, pozdravila jsem a řekla jsem své jméno. Kuchařka s rudými drápy mi podala složenku a já se rychlostí blesku vypařila.
Jakmile jsem se dostala domů, nevěděla jsem, co dělat. V bytě byl těžký vzduch, jenže okna bylo nemožné otevřít, neboť před paneláky se opravovaly schody, přičemž opraváři pracovali velmi hlasitě a kdybych otevřela okno, jistojistě bych do několika minut ohluchla.
Jala jsem se tedy číst knížku. Napínavý děj mě vtáhl a já po několika desítkách minut zjistila, že kniha se neuvěřitelnou rychlostí krátí a po pár minutách jsem měla dočteno. Měla jsem pocit, že snad uběhl celý den, ale hodiny na stěně mě přesvědčily o opaku, jelikož ukazovaly teprve poledne. Pokusila jsem se tedy sledovat jako každý den MTV. Jenže to mě brzo omrzelo. Řekla jsem si tedy, že když za pár dní začíná škola, měla bych si zopakovat učivo (ve skutečnosti jsem se musela naučit snad všechnu látku, kterou jsme probírali v květnu a červnu). Chvíli jsem si pokoušela nacpat do hlavy látku ze zeměpisu a poté jsem se vrhla na literaturu.
Když jsem to vše měla přečtené 10x vydala jsem se ulovit si něco dobrého k obědu. Nakonec jsem objevila jakousi omáčku s rýží, která mi moc chutnala. Po obědě jsem si řekla, že bych už mohla jít na počítač. Pustila jsem ho a.. Co teď? Napadlo mě. Vzápětí jsem dostala chuť na Deli, která se ale v šuplíku se sladkostmi nenacházela! Vrátila jsem se k PC a začala hrát hry. Po chvíli hraní jsem byla neuvěřitelně vytočená. Karel (můj počítač) se totiž neuvěřitelně sekal a proto bylo hrát hry naprosto vyloučené. Poté jsem se pokusila poslouchat hudbu, sledovat videa, číst blogy, koukat na anime, přednastavovat články, ale nic mě nebavilo. Teď píši tento článek a jsem ráda, že mi zabral tak 10-15 minut tohoto dlouuhéého dne a doufám, že si najdu nějakou pořádnou a zajímavou zábavu (jakékoliv nápady uvítám).
Obdivuji všechny, kteří to přečetli a loučím se ^^
(doufám, že všem došlo, že celá první část příběhu je přibarvená. Na kosmetice to tak strašné nebylo a jídlo z naší jídelny mi docela chutná ;))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yominis Yominis | Web | 27. srpna 2009 v 15:59 | Reagovat

Tak tohle znám. Nuda je děsná věc :-P
A co dělat? Hmm.. zkus si pustit Llevan polku. Cca po půl hodině už na nudu myslet nebudeš. Nebudeš už totiž schopná myslet vůbec na nic.
Jinak nezávidím, že ti začíná škola. Mě to čeká až na konci září (v něčem má VŠ fakt výhodu)^_^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama