Nechte mě..

18. května 2011 v 19:42 | Miwako |  (Tý)Deník
Nečtěte to.. Myslím to vážně!
A nebo.. si dělejte co chcete, stejně tu na mně nezáleží...
... (Dnes bez pozdravu)..
Nezdá se vám, že poslední dobou přibýbývají jen články, co jsou tak trochu EMO? Mně jo.. A tenhle měl být jiný. Ještě ráno měl být o tom, jak je mi už dobře, že bolest srdce a duše už přešla a že mě bolí jenom dásně (i když tentokrát je to mnohonásobně lepší než kdysi, protože dnes mě bolí jen levá strana, takže jíst můžu ^^). Měl mít také optimistický název a celý se měl nést v optimistickém duchu. Měla jsem vám vyprávět, jak je venku hezky, jak dělám dobré skutky a že mi to dělá dobře. Jak nikdo z mých spolužáků nedokáže ocenit, když to učitelce na matiku sluší (v rámci možností, samozřejmě) a že jsou všichni úplně bez vkusu.
Odpoledne jsem k tomu všemu přidala ještě naříkání nad debilním rozvrhem a o tom, že stále nemáme projekt na UV. .. A v ideálním světě bych vám teď psala o tom, jak už máme projekt na UV skoro udělanej, jak mám ráda svojí mámu, protože mi koupila sluneční brýle a udělala mi jahodovej koktejl. Jenže.. Tohle není ideální svět, a tak tu teď sedím a snažím se neronit slzy smutku do půllitru jahodového koktejlu. Zase. A proč..? Protože.. jsem naivní blbka. Zase.
Tohle je totiž chvíle, kdy nebrečim nad tím, co se mi stalo, ale nad sebou.
Jak se může člověk tak rychle změnit? Vždyť to přece nejde! Tak proč jsem dnes úplně jiný člověk než ten, co sem psal před rokem?

Jsem prostě naivní a příliš hodná a využívají toho lidé, kteří si to prostě nezaslouží. Třeba moje takzvaný kamarádky. V jednu chvíli (no dobrá, jedna chvíle je možná moc krátký interval..) jsem na ně milá a hodná (teda.. v rámci možností, samozřejmě) a hned potom mě shazují a vysmívají se mi... Řeknu, že v tom novém italském zmrzlinovém stánku prodávají dobrou zmrzlinu a že kluk, co je prodává je docela hezký a pak mi celý den předhazují, jak ho děsně miluju... Krávy.
Řeknu naprosto nedvojsmyslnou větu a hned je ze mně perverzák a předhazují mi to celý zbytek dne. Krávy.
Řeknu něco a ony z toho udělají naprostý opak a pak mi to celý zbytek dne předhazují. Krávy!
Neřeknu nic.. a ony spustí půlhodinový monolog na téma "Co ti zase je?" a "Ty s náma vůbec nemluvíš!".. Nechte mě už sakra bejt, krávy!
No mám tohle já zapotřebí?. Nemám (navíc jsem si pročítala posledních pár článků a právě oni/ony byly jedním z mnoha zdrojů mého splínu). A tak jsem se rozhodla. Až skončí všechno co s nima musím vyřídit (školní projekty a tak), tak částečně omezím komunikaci s nimi (nebo se na ně přestanu tolik vázat) a třeba se začnu bavit více s lidmi, kteří mě nebudou v každé druhé větě urážet.. Ve třídě je jich dalších 30, třeba tam někoho najdu... A když ne, tak se svět nezboří, být sama přežiju, ostatně tak jako vždycky...

Takže neoficiálně prohlašuji, že tohle je (snad) poslední emo článek v tomto období a už bude jenom líp! (ale teď si pustím do sluchátek pořádně nahlas nějaký ukřičený písničky a odpálim si hlavu. Alespoň budu moci svést tu bolest právě na tu hudbu a ne na sebe. Protože dneska můžu.)
Naivka..
EDIT: (Těsně před odesláním článku)
Viděla jsem fotky na projekt. Je to fail. Je to nejfailovatější fail, jaký kdy failoval tenhle svět. Je to EPIC FAIL napsaný čtyřmetrovými písmeny. Je to fail tisíciletí. Je to fail vytetovaný na čele Usámy bin Ládina. Fail, který se zapíše do dějin i našich srdcí...Vážení, je to.. konec... T-T
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama