Březen 2012

Já vs. Alpy

27. března 2012 v 15:49 | Miwako |  (Tý)Deník
~ aneb tragická story o mém druhém a definitivně posledním setkání s lyžemi
Hallo mein freundes!.. Duh.. to je tedy chabý pokus o němčinu, co? :'D
Jak již název vypovídá, byla jsem na lyžáku. A víte vy co? Bylo to děsivý. A myslím to smrtelně vážně. Ne, díkybohu jsem ve zdraví přežila (i když modřin mám vážně požehnaně), ale ta psychická újma.. Hor jsem se obávala i jsem se na ně těšila zároveň. Kdysi dávno jsem na lyžáku byla, a co si pamatuji, tak jsem zas tak špatně nelyžovala. Dokonce si pamatuji na to, že mě to bavilo. Zdá se, že od té doby proteklo už hodně vody, protože tentokrát to dopadlo jinak. Hodně jinak.
Jen co jsme se dostali do toho rakousko-německého pásma kde začínají Alpy, věděla jsem, že je zle. Ty kopce byly na můj vkus obrovský a při představě, že něco takového sjíždím na lyžích mi vstávaly chlupy až na zádech. Ale tak pořád jsem se utěšovala tím, že mi to před čtyřmi roky šlo. A navíc všichni říkali, že je to jako s ježděním na kole. Jakmile se to jednou naučíš už nezapomeneš. Cájk, řekla jsem si a dál se nestresovala, jenže... tak nějak jsem zapomněla, jak vlastně dopadlo moje poslední setkání s kolem po několika letech. Áno, i tahle historka stojí za převyprávění :D.
Přijeli jsme, ubytovali jsme se, přežrali jsme se na večeři a šli jsme spát. V noci to proběhlo podle toho starého schématu, který zná každý: přes den jsme se bavili o sluníčku a o kytičkách, ale jakmile se trochu setmělo, vytáhly se z paměti všechny ty hororové příběhy, debatování o tom, kdo by umřel první, kdyby do pokoje přišel vrah, a nebo kdo by byl unesen mimozemšťany a tak dále a tak dále. Nakonec mi bylo řečeno, že nejsem normální a že jsem ve skutečnosti ten mimozemšťan, natož se mě holky začaly bát (a musím přiznat, že to bylo docela nepohodlný, protože jsem se chvíli bála sama sebe :'D).
A ráno (po gigantické snídani) se šlo na ty lyže. A pak už to bylo jenom horší. Je zvykem, že první jízda je ta nejhorší a tak, no podle mě byla moje první jízda stejná jako všechny ostatní. Naštěstí jsem byla ve skupina pana profesora M., který je docela pohodář a byl ze všech učitelů, co jeli s námi, ta nejlepší volba.
Brzy se ukázalo, že jsem z naší skupiny suverénně to nejhorší a že umím jen plužit a i to mi šlo vážně mizerně. Ne, že by mi to vadilo, s mými mizernými koordinačními schopnostmi jsem se už dávno smířila, ale vážně mi bylo líto zbytku mojí skupiny, protože na mě neustále museli čekat (ať už v půlce kopce či pod kopcem). Taky mi bylo líto všech těch lidí, co se mnou sdíleli sjezdovku. Nejen, že jsem se jim musela celou dobu plést pod nohy, ale taky jsem jim to tam tak krásně zplužila, že na mě ještě teď musí vzpomínat :'D. Aby toho nebylo málo, profesor nás bral věčně bral na černo-červenou sjezdovku (protože jen tudy se pak dalo vyjet lanovkou na takovou pěknou modrou trasu). No řekněte mi, kterej idiot vymyslí takovou cestu? :D Šíleně prudký kopec, pak lanovkou nahoru a pak skoro rovinka? Srsly? Jak se tam mají postiženci jako já dostat? :DD
V úterý a ve čtvrtek jsme si udělali výlet na sjezdovku na hoře St. Jakob (?). Řeknu vám, že to byla nádhera. Ano, i z mého pluživého pohledu musím říct, že sjezdovky tam byly nádherné.
No co, nebudu to dále prodlužovat. Docela jsem se tam bavila (až na to lyžování), seznámila jsem se tam s novými lidmi (což je trochu na obtíž, protože teď budu muset ve škole dávat pozor a pořádně se rozhlížet, abych pak nevypadala jako ignorant, co neumí pozdravit :'D), nespálila jsem si obličej (i když nám celý pobyt svítilo sluníčko) a celkově to tady prohlašuji za úspěšnou misi :D.
Stejně je ale nejlepší tohle po-lyžákové období. Každý učitel se ptá, jaké to bylo na lyžáku. Takže se vždycky sdělí všechny drby, co tam vznikly a když se někdo náhodou zeptá, jak se lyžovalo, první se udělá joke o tom, jak (skvěle) jsem lyžovala já. I feel famous.
A chcete slyšet ještě jednu perličku na závěr? Celých pět dní jsem poctivě plužila a potila se při tom jak blázen. A přibrala jsem dvě kila. Horší už to být prostě nemohlo *facepalm*.

Aby tenhle deníčkový zápisek nebyl krátký, je tu ještě jedna věc, o které bych se mohla zmínit. Den po příjezdu z lyžáku jsem byla na filmu Hunger Games. Vzhledem k tomu, že v chebském kině se prostě rozhodli, že to v březnu ani v dubnu dávat nebudou, rozhodla jsem se, že pojedu do Karlových Varů. A protože to je už docela jiná záležitost, než jít do našeho kina (už jen kvůli té hodině cesty vlakem), rozhodla jsem se přizvat co nejvíc lidí (protože se skupinová jízdenka fakt vyplatí). A tak jsem jich přizvala šest. Nakonec z týhle skupiny zbyla jen jedna osoba. To mi bylo trochu líto, ale co se dá dělat. Ve Varech jsme se setkali se Sabinou, která nás od nádraží doprovodila až do kina (a s námi se na film podívala :D).
Musím říct, že z filmu mám docela smíšené pocity. Všechny ty trailery a ukázky vypadaly tak našlapaně až jsem z toho měla takový ten pocit, jenže celkový film byl místy lehce.. nudný. Ano, nudný. Ještě jsem si neurovnala myšlenky, ale tak nějak mi to přišlo málo akční (vzhledem k tomu, že jsem při čtení knížky nestíhala číst a dýchat najednou jsem asi očekávala něco lepšího). Celkově bych filmu dala asi tak tři a půl hvězdičky (z celkových pěti), ale pokud jste fanoušky HG, tak se na to určitě zajděte podívat. Jen nezaručuji, že se to bude líbit i těm, kteří knihu nečetli ^^'.

A já už asi budu zase končit, né?
A od dubna se budu zase sem tam věnovat bložínku, I promise ;)
Miw.

T-ara - Lovey Dovey

15. března 2012 v 18:57 | Miwako |  Asian Music
"Tak jo, je na čase, abych na chvíli opustila tumblr a začala se o bložínek alespoň trochu starat." - já
Ano, tuhle větu si poslední dobou říkám často, a protože už jsme v polovině měsíce a v neděli jedu na lyžák, myslím, že je třeba něco zveřejnit :'D

T-ara (jedna z mých nejoblíbenějších k-pop skupin) vydala (ne)dávno další CD. Jmenuje se Funky Town a úspěšně pokračuje v disco/techno/pop stylu, který si přisvojily již v Roly Poly. A protože se Roly Poly stalo tak úspěšným, ani na chviličku nikdo z nás nezapochyboval, že by Lovey Dovey úspěch nenásledoval.
CD Funky Town je vlastně jen rozšířená verze EP Black Eyes. Proč o tom mluvím? K titulní skladbě z tohoto EP - písničce Cry Cry (která se mi možná líbí trochu víc, než Lovey Dovey, ale má o něco horší videa, choreografii a tak nějak všechno) bylo natočeno 15 minutové drama MV (a pak tu je také obyčejné MV a baladová verze a tak dále a tak dále).
A s Lovey Dovey je to docela podobně. Má 20 minutové drama MV, které dějově navazuje na drama MV z Cry Cry, Tokio verzi, kdy se holky jen tak baví v Tokiu a.. to je to nejhlavnější: Zombie verzi :D.
V zombie verzi holky tancují v klubu a v průběhu se z lídí v klubu stanou zombie. No.. ono to není vlastně nic světoborného ^^'. Každopádně má to tu diskotékovou atmosféru a holky shufflují jako o život (i když se mi někdy zdá, že je choreografie docela dost neučesaná :-/).

T-ara - Lovey Dovey

S pozdravem Miwako Líné Prase.

Steins;Gate

5. března 2012 v 18:46 | Miwako
Název: シュタインズ・ゲート (Shutainzu Gēto)
neboli Steins;Gate
Délka: 24 epizod (24 minut) + 1 DVD speciál
Žánr: Sci-fi, Thriller, Cestování časem

Okabe "Okarin" Rintarou (nebo také Houhouin Kyouma, jak si nechává říkat) je samozvaný šílený vědec. Trpí představou, že ho kvůli jeho výzkumu pronásleduje jakási Organizace, a proto neustále mluví do telefonu a říká jakési třetí osobě svoje poznatky. Je to magor a hrdina v jedné osobě. Všechen svůj čas tráví v laboratoři se svými přáteli, kde společně vynalézají různá (pochybná) zařízení, kterým dává naprosto hloupá jména. Jeho výzkumný tým tvoří další dva lidé: Itaru "Daru" Mashida - 'Super Hacka', hlavní technik a otaku v jedné osobě, a roztomilá Mayuri "Mayusshi" Shiina - Okabeho kamarádka z dětství, která ráda šije cosplaye.
Jednou z těch všech čupr věcí, co spolu Okabe a Daru vytvořili je Telefonní Mikrovlnka (název se může změnit). A cože to je? Mikrovlnka dálkově ovládaná mobilem! Dobrý, ne? Až na to, že se objevil takový roztomilý vedlejší efekt: cokoliv v ní chcete ohřát se změní v zelené želé *bleh*. Proč? No, to se neví, ale pak Okabe pošle "přes" mikrovlnku sms a ona dojde do minulosti. . . Stroj času! Nikdo si ale změny, která kvůli tomu nastala, nevšimne. Nikdo až na Okabeho...

Krátce na to Okabe potkává Makise Kurisu - geniální dívku, která se specializuje hlavně na neurovědu. Okabe se snaží 'nenápadně' vyzvědět, jestli je cestování časem možné, což Kurisu důrazně popře. Nakonec se ale přecijen ukáže v Okabeho laboratoři a hned se stane i členem týmu. Ačkoliv je Kurisu trochu tsundere, mezi ostatní rychle zapadne a brzy začne pomáhat s výzkumem.
Díky Makise brzy zjistí, jak vlastně Telefonní Mikrovlnka (název se může změnit) funguje (díky miniaturní Kerrově černé díře, která se tam tvoří) a Daru objeví šokující odhalení: SERN - organizace pro jaderný výzkum se ve svém výzkumu pokusila o cestování časem, ovšem neúspěšně. A hned si Okabe vytyčí cíl: Vytvořit stroj času dřív než SERN!
A tak výzkum pokračuje. Posílají se nové a nové D-maily (jak přezdívají sms, které posílají do minulosti) a časem se dostanou ještě k něčemu složitějšímu. Jenomže.. každým D-mailem se mění budoucnost a Okabemu brzy dojde, že budoucnost - ať už ta blízká či ta vzdálená - se mu vůbec nelíbí. Ale.. jak to změnit?

*~*~*~*

Cestování časem je vždycky složitá záležitost a pokud je zpracovaná dobře, určitě vás to ohromí. A Steins;Gate je pořádný mindfuck.

Ze začátku možná budou mít mnozí z vás jisté pochybnosti (i já je měla), ale po vlažnějším začátku se dostaví pořádný vývar :D. Velice dobře se na to dívá a díky dobře vymyšlenému dávkování toho správného dramatu se nedostavují žádné slabší chvilky. Je to jeden z těch příběhů, od kterého se prostě jen tak neodpoutáte. Zároveň to není moc předvídavé (koneckonců se tam neustále cestuje časem. Kdyby to bylo předvídavé, bylo by to špatné ^^').
Podle toho, co jsem se koukala, je 'pozadí' příběhu postavené na pravdě: organizace SERN (založená na CERNu), John Titor, IBM 5100.. tohle všechno existuje dává to celému příběhu takovou zvláštní jiskru.

Největší osobitost ale dodává Steins;Gate jeho hlavní hrdina - Okabe Rintarou. Trochu trvá, než si na jeho hloupé chování zvyknete, ale jakmile se začne chovat vážně, rozhodně vás ohromí. Hlavní dívčí hrdinka - Kurisu, sice lehce tsundere, ale v té snesitelné (a snad i vítané) formě :). Ostatní charaktery jsou ale až bolestně černobílé. Mayusshi je ze začátku docela milá, ale je to moeblob každým coulem a asi tak v polovině anime jsem měla chuť jí zaškrtit a Daru je, navzdory jeho zručnosti s technikou, naprostý blb. Zdá se tedy, že.. charaktery jsou docela vyrovnané ^^.

Abych pravdu řekla, soundtrack mě nijak neohromil. Opening se mi ze začátku vůbec nelíbil a většinu času jsem ho přeskakovala, ale časem jsem si na něj přecijen zvykla a přiznávám, zas tak špatný nebyl. A jeho grafické zpracování je docela zajímavé. To samé platí i pro ending až na to, že tomu jsem nepřišla na chuť skoro vůbec ^^'. A o zbytku melodií snad nemá cenu mluvit, protože.. jsem je nevnímala ^^'.

A na konec ještě pár fakt: Stains;Gate je založeno na populární vizuální novele, která vyšla v roce 2009. Manga s tímto příběhem začala vycházet přibližně ve stejné době. K tomu vycházejí jako manga ještě 3 další vedlejší příběhy. Samotné anime pak vyšlo na podzim roku 2011

Po dlouhé době jsem se zase podívala na nějaké to anime a i když Steins;Gate není něco, na co bych se sama od sebe podílava, stálo to za to. Je to rozhodně kvalitní dílko :)
Moje hodnocení: 9/10