Na téma..

Letní dumání (7) - Fantasy je pro hlupáky

31. srpna 2011 v 19:38 | Miwako
Prázdninové meme z dílny Siky a Abyss, jehož cílem je se vyjádřit na zadané téma.

Fantasy je pro hlupáky

Počkat! Cože..?
S tímhle tvrzením jsem se ještě nesetkala. Je pravda, že se různí lidé na různé věci dívají.. různě. Například v mém okolí se většina vrstevníků dívala už jen na samotné čtení knih jako na velice uncool záležitost (teď už jsem obklopena jinými lidmi a už to není tak "strašné"), a proto to nikdo z nich se čtením nijak zásadně nepřeháněl (jestli mi teď rozumíte :D). Proto byli ti z nás, kteří se tomuto podivnému koníčku věnovali tak trochu podivíni. Ale ani tak je/nás nikdo nenazýval hlupáky.

Letní dumání (6) - Fanatičtí fanoušci knih

31. srpna 2011 v 11:21 | Miwako
Prázdninové meme z dílny Abyss a Siky, jehož cílem je zamyslet se nad daným tématem.

Fanatičtí fanoušci knih

Fanouškovství. Sbírání různých předmětů, psaní/vymýšlení příběhů, neustálé čtení knih znovu a znovu. Určitě jste si tím někdy prošli. Vsadím se, že každý z nás alespoň jednou tak trochu žil nějakou sérií (ať už knižní či filmovou/seriálovou) a představoval si, jaké by to bylo kbyby.. Na tom nevidím nic špatného (já to dělám hodně často :DD). Kdo by nechtěl vědět, jaké by to bylo, dostat se do arény v Hladových hrách, obdržet dopis z Bradavic, potkat neuvěřitelně krásného padlého anděla/ upíra/ vlkodlaka/ jakéhokoliv těžko uvěřitelného sexy tvora, který by existoval jen a jen pro nás, projít skříní do Země Nezemě do Narnie či "jenom" stát po boku Sherlocka při jeho pátrání... Snění je snění a fanouškovství je fanouškovství.

Letní dumání (5) - Náboženství v knihách

18. srpna 2011 v 20:16 | Miwako
Prázdninové meme z dílny Syki a Abyss, jehož cílem je zamyslet se nad zadaným tématem.

Náboženství v knihách

Co si pamatuji, nikdy jsem se nehlásila k nějaké církvi a přestože nejvíce věřím v sebe a svojí vůli, nejsem ani ateista. Nechávám ten prostor mezi nebem a zemí volný, pro případ, že bych během let změnila názor.
V naší rodině je několik věřících a tak jsem na víru (a tak podobně) byla víceméně zvyklá (tím nemyslím na fanatické věřící nebo na ty úplně stoprocentně poslušné věřící. U nás doma se prostě věří..).
Náboženství jako takové mě vždycky docela fascinovalo. Jeho vliv na lidskou společnost a na člověka jako jednotlivce a jejich často krvavá a tajemná historie. I to, že existují stovky různých náboženství, které vám zavírají dveře k některým věcem a naopak je k dalším otevírají a lidé je stejně vyznávají. ALE.. tady mám mluvit o náboženství v knihách.

(Teď trochu faktů, ať vypadám chytře ;).) Nejznámější knihou je bezpochyby bible. Obsahuje texty jež křesťané považují za posvátné. Osobně jsem ji nikdy nečetla, ačkoliv mnoho z jejích příběhů znám. Nemyslím, že by mi jejich znalost dala něco extra, ale to je asi taky na jiné povídání.. Mezi další náboženské texty patří Tři koše, Korán, védy a bezpočet dalších knih, svitků, svazků a kdo ví čeho ještě... Tak takové knihy nečtu ^^'.

Vlastně si nikdy nevzpomínám, že bych četla knihu, která by byla náboženstvím přímo nasáklá. No.. když se nad tím zamyslím, tak možná, že jsem je i četla, ale zjevně mi to nevadilo :).
Ať nad tím přemýšlím jakkoliv, náboženství v knihách mi problém prostě nedělá. Záleží na samotné knize, než na tom, jestli je v ní náboženství. Pokud má kniha zajímavý děj/ je dobře napsaná/ obojí, tak je jedno, jestli v ní je náboženství. Něco jiného možná je, když autor čtenáře nutí do jistých myšlenek a čtení se proto může stát nepohodlným.
Podtrženo sečteno, nikdy jsem neměla důvod, proč by mi mělo náboženství v knihách vadit a zřejmě se to ani v blízké budoucnosti nezmění.

P.S. Ano, přiznávám, že tohle je článek doslova o ničem. Bohužel mi to došlo až potom, co jsem ho napsala a když už byl napsaný, tak se mi ho nechtělo mazat ^^'.
M.

Letní dumání (4) - Moderní upíři a vlkodlaci

11. srpna 2011 v 20:58 | Miwako
Čtvrteční prázdninové meme z dílny Syki a Abyss jehož cílem je se zamyslet nad daným tématem.
(Já vím, jsem trochu pozadu.. Však já to ale doženu ;) )

Moderní upíři a vlklodlaci

Tohle je vážně vděčné téma. Všichni na to mají co říct (ať už je to názor kladný či záporný). Já jsem se na podobné téma vyjádřila již jednou, když bylo blogové téma týdne Upíři. Ten článek se mi zdá zpětně trochu unáhlený a tak nějak.. já nevím.. trochu útočný? Pokusím se na to tentokrát podívat poněkud střízlivěji (i když kdo ví, co se z toho vyvine, však mě znáte). Doufám, že se tento článek nebude podobat tomu prvnímu ^^.

Letní dumání (3) - Čtení knih v dětství

21. července 2011 v 18:43 | Miwako
Čtvrteční prázdninové meme z dílny Abyss a Siky, jehož cílem je zamyslet se nad daným tématem.

Čtení knih v dětství

Tohle je vážně krásné téma (i když mám pocit, že k tomu nemám moc co říct). No uvidíme, jak se to během psaní článku ještě vyvine ;).

Sama jsem četla už od dětství. Tedy ostatní mi předčítali a já si prohlížela obrázky. Ale soudě podle toho, co říká rodina a kolik mám dětských knížek, mě i tohle bavilo hodně. Kniha, na kterou velmi ráda vzpomínám se jmenuje Veselá zvířátka. Kromě hezkých příběhů je plná nádherných obrázků (přiznám se: ještě se na ně sem tam podívám ^^').
První "velká kniha" byl ale Harry Potter a Vězeň z Azkabanu. Koupili jsme ji krátce poté, co jsem viděla druhý film o Harrym Potterovi. Pamatuji si, že jsem jí četla minimálně půl roku a po přečtení jsem se cítila, jako bych právě přemohla draka. Každopádně i přes tu dobu, kterou mi trvalo knížku přečíst, mě to asi vzalo, protože od té doby čtu ráda a hodně rozhodně víc než většina mých známých. Díky bohu mě v tom moji rodiče - oba nadšení čtenáři - podporovali a já jsem mohla v klidu objevovat krásy literatury.

Osobně si tedy myslím, že děti by měly být k čtení vedeny. Vím, že někdo na to prostě není stavěný a v tom případě nemá cenu ho do toho nutit (<- i přes tohle tvrzení se snažím svojí nečtecí sestřenici donutit číst ^^'), ale každý by to měl zkusit.
Zastávám názor, že čtení dítě/člověka svým způsobem vychovává a rozvíjí. Formuje představivost, trénuje porozumění textu, předkládá člověku různé pohledy na věc a také vzbuzuje různé emoce (což je na tom asi to nejkrásnější). Nezapomeňme také, že dobrá knížka vás dokáže vzít na skvělou dovolenou/ dobrodružnou výpravu a to za výrazně menší cenu, než by vás to stálo ve skutečnosti ;). Kromě těchto věcí ale učí člověka ještě jednu věc, kterou by zrovna děti měly ocenit nejvíce. Pravopis (:D). Čtení knih se mi zdá skvělým způsobem, jak si vštípit (nebo si zvyknout na) některé pravopisné jevy. Od jevů, které si člověk musí zapamatovat (mě dělalo vždy problém slovo z/stmívání ^^'), po shodu podmětu s přísudkem, to všechno se nám mimoděk dostává při čtení pod kůži. Často určuji pravopis podle toho, které y/i se mi ve slově líbí víc. A nesmíme zapomínat na slovní zásobu, která zrovna na naší (základní) škole bývala vždycky oceňována.

Jak už jsem řekla. Čtení v dětství (a v celém životě) by se mělo podporovat a to nejenom tím, že dítěti podstrčíte knížku a řekněte čti!, ale hlavně tím, že knihy budou přístupné všem, kteří o ně stojí a nebude probíhat nesmyslné zdražování :).
M.

Letní dumání (2) - Hodnocení Knih

14. července 2011 v 21:56 | Miwako
Čtvrteční prázdninové meme z dílny Siky a Abyss, jehož cílem je zamyslet se nad daným tématem.

Hodnocení Knih

Hodnocení, hvězdičkování, bodování, recenzování.. Všichni to děláme ať už vědomě či nevědomě. Už několikrát jsem se sama zamýšlela nad tím, podle čeho vlastně hodnotím dramata a knihy a že by vlastně bylo dobré napsat si článek s jasně vymezenými kritérii, která vysvětlí i těm náhodným návštěvníkům, jak to vlastně myslím. Postupem času mi ale došlo, že každé hodnocení je velmi subjektivní a i když se mi kniha líbí, nutně to neznamená, že jí dám pět hvězdiček.

A to mě přivedlo k další myšlence. Jak moc závisí hodnocení knihy na pocitu z ní a jejím zpracování? Myslím tím, když se vám kniha líbí (jste z ní nadšeni), ale přesto víte, že není moc originální a sem tam taky trochu pokulhává. Následně si uvědomíte, že se kniha nebude líbit velké skupině lidí, kvůli různým nedostatkům. Jak pak hodnotit takovou knihu (film, drama)? Podle pocitu z ní (= 5 bodů z 5), podle nedostatků, které si uvědomíte i přes váš pocit (= 4/5), nebo se snažit být objektivní (= 3/5) ale říct, že se vám vážně líbila a doporučit ji?
Určitě se každému z vás zamlouvá jiný způsob hodnocení a i mě teď připadá jeden z nich lepší, jenže záleží také na hodnocené věci. Když mám dilema, jak hodnotit, vždy si pokládám otázku "Zaslouží si to lepší hodnocení?" a i přesto, že se to možná zdá hloupé, odpověď se sama nabídne.

Letní dumání (1) - Sex v knihách pro mládež

12. července 2011 v 20:54 | Miwako
Tak jsem se rozhodla. Po krátkém přemýšlení, zvážení pro a proti (což mi zabralo sotva pár sekund) jsem se rozhodla, že se přecijen přidám do prázdninového meme Letní dumání, který vymyslely Abyss a Siky. Meme by mělo vycházet každý čtvrtek, což se pokusím dodržet (s výjimkou tohohle :)) a mělo by obsahovat názory na zadané téma.

Sex v knihách pro mládež

Jak již bylo tisíckrát řečeno (a tisíckrát se jistě ještě řekne), sex je v poslední dobře všude. Televize, filmy, hudba, časopisy, společnost.. Stačí to jen pořádně číst mezi řádky a ani to někdy není zapotřebí. Nevím, jestli je to dobře či špatně, to ať posoudí někdo jiný. Mně to zas tak moc nevadí. Samozřejmě se často cítím nepatřičně, když vidím videoklip, jako tenhle nebo tenhle, ale tohle je tak běžné, že člověk prostě moc nenamítá.

Teď už ale pořádně k tématu.

Copak se děje v naší blogosféře?

1. března 2011 v 21:37 | Miwako

Jistě jste si všimli, že blog.cz prochází změnou. Ať už co se týče vylepšování administrace, tak i změnou výchovy svých 'dětí' - hlavně tedy Autorského klubu.
Já nikdy do AK nepatřila (a rozhodně se to nikdy nezmění). Za prvé si nemyslím, že články o mém životě by někoho zaujaly a za druhé nemám talent pro tvůrčí práci (kreslení, psaní, grafiku, whatever). Navíc mi moje neautorství vyhovuje.
Co mi vadí je, jak se k nám poslední dobou chová blog.cz. Víte, já vždycky oceňovala jejich spolupráci s blogery a jejich vstřícnost. Bohužel se to časem změnilo v něco, co neumím nijak pojmenovat. Zřejmě je to proto, že jsem pseudointelektuál* nebo pleva. Nebo proto, že jsem neautorská. A nebo proto, že jsem to, co jsem. Já jsem nikdy neměla potřebu se k tomu vyjadřovat. Vlastně jsem chtěla být ta, která vše sleduje z dostatečné vzdálenosti a směje se. Ale nestalo se tak. Jistě, AK mi vždy přišel 'trošku' protěžován (prostě nesouhlasím, že někdo kdo nevkládá cizí obrázky, má lepší blog než já**), ale není to nic, s čím bych mohla něco udělat. Co mi přišlo jako vrchol všeho je to, co se stalo nyní. Jedná se o reformování AK. Jak většina z nás ví, v autorském klubu byl nepořádek. Na přání většiny se vedení ujal blog.cz a začal se změnami. První se musel zredukovat počet. Fajn. Co mě šokovalo je, jak se choval pan Rulc (známý také jako Standa). Ti, kteří ještě před nedávnem patřili do AK (tudíž byli něco jako 'lepší blogeři' či prostě jen 'elita') byli vyhozeni (kvůli nějakým nedostatkům) a sami nazváni plevami (tedy že: "zrna byla oddělena od plev."). Nevím, to asi není zrovna ukázkové chování od člověka, který se tváří jako že nás mnohdy učí být lepšími (blogery).
Víc to nechci rozpitvávat, ale zajímalo by mě, kde je ten problém? Myslím, že tentokrát za to nemůžou blogeři, protože čím déle bloguji, tím více kvalitnějších blogů potkávám. Možná že to bude opravdu tím přístupem blog.cz... A nebo také tím, že z jistého administrátora blog.cz se stal někdo, kdo je zjevně něco víc, než my, obyčejní lidé...

Co říct závěrem.. Rozhodně nechci končit na blog.cz, protože je to (podle mého) nejlepší služba široko daleko. Určitě si ale dám pozor, až zase budu někde říkat, jak je vedení k nám všem milé. A nebo si jen přestanu všímat dění okolo blog.cz (což je možná nejjednodušší cesta).
Jedno je ale jisté, unavuje mě být neustále 'ponižována' (já si to tak k srdci neberu, ale stejně..) někým, kdo mě ani nezná.

* vydedukováno na základě tohoto článku
** no dobře, možná má, ale znám několik neautorských blogů, které by byly lepší

Nejoblíbenější? .. Tak která? (Harry Potter, Hunger Games a CHERUB)

1. prosince 2010 v 19:03 | Miwako
So many books, so little time
Téma moje oblíbená kniha je pro mně jako stvořené. Vyloženě mě baví pročítání článků těch ostatních, jenže jakmile chci napsat článek o své oblíbené knize, nastává problém.. .. Já žádnou nemám?! Víte, je to docela šokující, vzhledem k tomu, že čtu knihy hodně a ráda. Tak jak to, že nevím, jak odpovědět?

Ne, jistě že mám oblíbené knihy, jenže způsob, jakým je já rozděluji se jaksi míjí se způsoby dělení těch ostatních. Já knížky dělím do dvou "sloupečků": 1) líbí se mi - přečtu víckrát a 2) ok, ale příště už raději nečtu. Určitě se na první či druhé hromádce jednou za čas objeví knížky, které tam nepatří, ale obliba knížek se u mně většinou mění se změnou názorů či věku. Jestli vám to není jasné, ukáži vám to na příkladě. Sérii Letopisy Narnie od C. S. Lewise jsem po přečtení hodnotila jako "fakt jako líbí :D" to bylo asi v 3-4 třídě, postupem času se to ale změnilo v něco jako "Omg, knížky pro děti" (asi tak 6.-7. třída) a nyní hodnotím sérii jako "Fajn nostalgická četba.." (jsem v prváku). Je sice pravda, že teď už Narnii nečtu celou, ale někdy, když si vzpomenu, si přečtu alespoň nějaké části, které se mi líbily a důvod? Možná je to právě ta nostalgie, nebo jen proto, že je to tak krásně jednoduché..

hp2
Kdyby jste se mě ale zeptali před několika roky, co je moje oblíbená knížka, jednoznačně bych odpověděla Harry Potter. Nevím proč zrovna Harry, ale zdá se mi, že jsem to říkala jen z povinnosti. Jakože Harry Potter byl "můj první" (:D), tak se k němu tak chovejme. Jenže postupem času se z Harryho příkoří v Bradavickém hradu (a následně i mimo něj) stalo něco jako nutné zlo. Proč? Je to možná tím, že čeho je moc, toho je příliš a také tím, že Harry, já, i paní Rowlingová jsme celou dobu stárli. Z Harryho se stal ufňukaný budižkničemu, který nedokáže nic bez pomoci přátel, ze mě se stal rádoby inteligent se svými vlastními názory a z Joanne se stala dojička krav, která tu svou vlastní krávu dojila do posledního centíku velmi dobře a zatraceně dlouho. . . A teď mě ale nepochopte špatně, jsem fanoušek HP, viděla jsem všechny (dostupné) filmy, četla všechny knížky a až vyjde poslední film, plánuji si koupit sérii všech filmů na DVD ^^, ale stejně mi nepřijde, že by to byla má nejoblíbenější kniha. Ale konec o Harrym, zdá se mi, že poslední dobou o něm mluvím víc, než by se mi zdálo za vhodné.

Hunger Games
Pokud se tak nad tím zamyslím, kniha, která se mi teď hodně líbí, je Hunger Games: Aréna Smrti od Suzanne Collinsové. Jednak proto, že mám ráda syrovou akci bez nějakého vznešeného cíle. Prostě zabij nebo budeš zabit. Nic víc nic míň. Já vím, zní to přinejmenším hrozně, ale jde o to, že hlášky jako "Save cheerlader, save the world - and do as much quests as you can" (Hrdinové), nebo "Zabij Ty-víš-koho, zachráníš svět." (Harry Potter) a nebo jakékoliv "Zabij někoho, tvař se jako chudáček, pomož každýmu a zachráníš svět." mě prostě nudí. Jéžiš.. jediný, co po vás přece žádám je Akce, Akce, Akce! :D.. A to mi (víceméně) nabídly právě Hladové Hry. I když trochu se obávám dalšího dílu, protože děj má revoluční ambice (myslím, že v příběhu se pomalu ale jistě začíná zvedat vlna odporu vůči vládě onoho státu).. No snad bude mít mou vytouženou akci, akci, akci a bude vše v pořádku.

cherub

Jako poslední chci vyzdvihnout spisovatele Roberta Muchamore(a). Napsal sérii CHERUB. Hlavní hrdinové jsou špióni-děti, kteří se vydávají na více či méně nebezpečné mise.
Ve skutečnosti moc nejsem fanoušek detektivek a podobných věcí, ale CHERUB mě velmi baví (a má akci, akci, a.. dál už to víte :]). Co se mi na tom líbí je, že to zní opravdu skutečně. Existuje se v normálním světě, pracuje se s normálními věcmi, hrdinové nejsou žádní namakaní borci, ale docela obyčejní puberťáci (až na to špiónování). Až na tu "malou" drobnost, že jsou špioni to zní docela opravdově a autor to napsal velmi dobře, takže se člověk dobře orientuje a dá se vše dobře představovat.
Děkuji za pozornost

Co znamená být dospělý?

7. listopadu 2010 v 13:52 | Miwako
~*~
Nad touhle otázkou přemýšlím už asi rok, tedy zhruba od deváté třídy, kdy nám téměř všechny vyšší autority (učitelé a jim podobní), začali říkat, že jsme už dospělí.. Jenže, co to znamená? Jak se to pozná? Proč chtějí být lidé dospělí? A kdo je vlastně dospělý? Přestože nad tímhle přemýšlím celkem často, ještě jsem nepřišla na správnou odpověď.

Mám pocit, že si všichni přejí být dospělí. Tedy všichni kromě mně.. Vždyť.. co mě v dospělosti čeká? Práce, větší zodpovědnost, budu muset čelit novým druhům problémů a navíc se budu muset osamostatnit. Jediné plus (což je ale vlastně zároveň i mínus) na dospělosti je jistá monotónnost života (myslím to tak, že v práci má každý den podobnou náplň, zatímco teď když jsem ve škole, se musím připravovat každý den na něco jiného..).
Vždycky jsem chtěla zůstat dítětem.. Je to takový luxus, že si nic lepšího neumím představit.. Možná, že jediná věc, která moje vrstevníky na dospělosti přitahuje je legálnost pití alkoholu, kouření a řidičák.. A jestli ne tohle, tak co teda...?

Jak už jsem řekla (nebo spíš naznačila) právě jsem nastoupila do prváku na gymnáziu. To pro mě tak nějak znamená, že odkládám jednu důležitou věc: výběr povolání. Jeden z mnoha důvodů, proč jsem šla právě na gymnázium byl v tom, že je to pro mě něco jako třetí stupeň základní školy (jep, pořád mám takový pocit). Akorát mám jiný cíl než na základce - udělat maturitu a dostat se na vysokou.. Nic víc, nic míň. Protože jediné, co se změnilo, je místo školy, učitelé a spolužáci.
Nejvíc se ale podivuji přístupu některých mých kamarádů. Tak například nedávno jsem byla venku s kámošema a vedli jsme velmi zajímavou konverzaci. Bylo to něco na způsob "Už jsem na střední škole, měl bych si najít stálou partnerku/partnera." Zatímco většina to odsouhlasila, mě se to tak super nezdá.. Nevím, jak to pořádně vysvětlit, ale zdá se mi, že všichni do té dospělosti moc spěchají... Pod pojmem 'stálý partner' si totiž představím svatbu popřípadě rodičovství.. Na co si teda v 16 letech (kdy se všichni chovají pořád stejně šíleně/nerozumně) hledat stálého partnera? (neříkám, že to nejde, pořád to jsou děti, i když si říkají adolescenti..)
---
Jo jen tak pro zajímavost, a co vlastně ta vytoužená dospělost znamená? V psychologii jsme se učili, že mladší dospělost začíná asi v 20-22 roku života (pokud to bereme z hlediska duševního vývoje, nikoliv právního). Je spojená s osamostatňováním (od rodiny i kamarádů), hledáním zaměstnání, manželstvím a zakládáním nové rodiny..

Nevím, jak jinak článek ukončit.. Zdá se mi, žej sem ho napsala do poloviny, ale pak mi nějak došla inspirace. Ale vzhledem k tomu, že jsem věnovala psaní článku nějakou dobu, je mi líto ho mazat. Jsem si jistá, že jednotlivé odstavce mezi sebou nedávají smysl, ale alespoň jde vidět moje zmatenost v tomhle tématu (když už nic jinýho)  ^^' .
Třeba si ho někdy dopíšu.. Časem. Až vyrostu a stanu se dospělou :D :D
Miwako

All-hallow-even neboli Halloween

26. října 2010 v 17:16 | Miwako
Pumpkin
Nejprve malá stížnost. Původně jsem se těšila, jak napíšu článek na téma Dospělost. Ale nakonec se to změnilo. No nevadí. Já jsem liška podšitá a napíšu si článek na Dospělost tenhle týden a ten příští ho zveřejním (protože už zase vidím, jak nebudu mít čas :D).
A Halloween je fajn téma, které se zabodlo do duší českých vlastenců jako nůž se dvěma ostřími :D.

Tak tedy nejprve pěkně pro pořádek. Neplánovala jsem sem vypisovat, co to vlastně Halloween je, jenže když vidím, jak si více než polovina blogerů myslí, že Halloween = Dušičky (což není pravda), rozhodla jsem se to uvést na pravou míru. Pokud se v téhle problematice vyznáte, můžete následující odstavec přeskočit ^^.
  • Halloween je původně keltský svátek nyní se slaví v anglicky mluvících zemích. Pochází ze slova All-hallow-even (Předvečer všech svatých) a slaví se 31. října (októbra).
    Jak jsem již jednou říkala, pochází z keltského svátku Samhain [sauin] což je začátek nového roku nebo také čas, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Lidé věřili, že v tuto dobu můžou mrtví navštívit zemi (a naopak), a proto nosili masky, aby je mrtví nemohli poznat.
    V současnosti jsou s Halloweenem spojeny hlavně Jack-O-Lanterns (neboli Jackovy svítilny) - vydlabané dýně/brambory/tuříny/cokoliv, ve kterých je svíčka, masky a koledování o sladkosti.
  • Svátek Všech Svatých je křesťanský svátek, který oslavuje všechny svaté. Slaví se 1.listopadu (novembra).
  • Dušičky je lidové označení pro svátek Památky všech věrných zemřelých. Slaví se 2.listopadu (novembra). Lidé ho většinou 'slaví' tím, že donesou na hrob svým blízkým živé květiny/ svíčku/ obojí, což symbolizuje přesvědčení že život smrtí nekončí.
(Ano, použila jsem informace z wikipedie.)
Booo!
A teď přejdeme k mé oblíbené části (prostě budu psát, co si myslim ^^).
Mně osobně by Halloween nevadil. Vždyť kolik z vás si na Velikonoce povzdechlo, že by chtělo koledovat? Já určitě. A to se děje přece při halloweenu (ano, vím že se o Velikonocích slaví něco úplně jiného, ale tady se jedná o koledování ♥). Navíc se koleduje v kostýmu (chvíle, kdy se můžu převlíknout za princeznu/ čarodějnici/ cosplayovat a nikdo by se na mě nedíval jako na magora *-*) a lidé rozdávají bonbónky zadarmo! Yey!! Já koneckonců "koleduju"  o bonbónky celý rok (jenže mi je nikdo nedává T-T).
Ano, princip by se mi líbil, jenže.. Představa toho, jak chodím po paneláku a řvu na lidi "Peníze nebo život!" "Tryk or Trýt!" a lidi mi následně dávají bonbóny je nepředstavitelná (nefungovalo to na Tři krále, kdy šly peníze na charitu, nebude to fungovat ani v případě bonbónů, které půjdou do mé vlastní kapsy). Lidi v našem státě na to prostě nejsou uzpůsobený. Na vesnici si dokážu ještě Halloweenský způsob koledování živě představit (o Velikonocích dávají lidé cizím dětem taky malovaný vajíčka, proč teda ne o Halloweenu čokoládky, ne?), ale ve městě?.. To by asi prostě nešlo..

Taky mě překvapuje, jak ve většině článků blogeři píšou věci jako "Zrušme americký svátky!!" anebo že "Je Halloween další blbej převzatej svátek". Jenže.. kdo tady říkal něco o zavádění Halloweenu v Českých/ Slovenských zemích? Tohle téma týdne je tu čistě z aktuálního důvodu. Plus to není v Čechách běžně slavený svátek, tudíž se dá očekávat mnoho různorodých reakcí. 
To, že se děti ve škole ku příležitosti tohohle svátku naučí při hodině anglického jazyka pár nových slovíček, nebo že je v obchodě pár věcí s motivem dýní (dneska jsem byla v Tescu a nic, kromě obalů na řezané květiny nebylo Halloweensky zaměřených), popřípadě že si lidé zkusí vyřezat svojí vlastní Jackovu lampu (- což se vlastně úplně nabízí, protože je právě období sklizně dýní, tak proč si jí nevydlabat a z vnitřku udělat nějakou mňamku a ze zbytku udělat nějakou legraci, že?) neznamená, že lidé tenhle svátek slaví..

A jestli by se nedejbože měl halloween slavit tady v Čecháčkově, tak mi přijde jako zajímavá protiváha Dušiček. O halloweenu se slaví, tančí, jí a všeobecně se veselí, kdežto o dušičkách jsou lidé vážnější, celé je to takové depresivnější, ale má to určité kouzlo.. Možná by nebylo špatné někdy zažít oba svátky v jeden rok.. Jeden den se veselíte do vyčerpání energie a druhý způsobně vzpomínáte na blízké zemřelé.. Zvláštní.
Děkuji za pozornost
M. ^^

I'm princess in my fantasy

23. října 2010 v 19:51 | Miwako
Imagination
Po dlouhé době jsem se rozhodla napsat článek na téma týdne. Vlastně jsem chtěla napsat články na témata jako Hudba, Poprvé, Sen, Hřbitov a Podzim. Jenže bohužel se snažím od srpna každý víkend a volnou chvíli vyležet nemoc, která asi ani nemocí není a nezbývá mi čas na napsání článku na téma týdne (protože mi to vždycky trvá fakt dlouho :D).. Ale jako dítě odkojené na fantasy si musím udělat čas napsat alespoň jeden článek na tohle téma.

Nehodlám zde vyzdvihovat některé autory ani psát přesné výpisy jednotlivých knih. Nebudu ani popisovat, co fantasy je. Pokud nevíte, doporučuji jakoukoliv internetovou encyklopedii. Tenhle článek bude o tom, jak fantasy změnilo můj život.

Začneme tedy od začátku:
Na začátku byla věta: "Budiž světlo!" A bůh viděl, že to bylo dobré a -  Eh!.. Pardon myslela jsem od jiného začátku..
Moje první setkání s fantasy (myslím tím to setkání, při kterém jsem byla plně obeznámena s tím, že to je fantasy) bylo v druhé třídě základní školy. (Před tím jsem se samozřejmě setkala s pohádkami, ale to teď nepočítám.) V té době to ale byl Harry Potter. V celém světě byla potterománie v plném proudu a já jsem začala číst 3. díl čarodějnické série (proč zrovna třetí? Protože v tu dobu byl natočený druhý film a já jsem nechtěla číst něco, co jsem už viděla - samozřejmě jsem je nakonec přečetla taky, to ale bylo až později). Harry Potter a vězeň z Azkabanu byl moje první knížka pro velký (= měla víc než 50 stránek, byla bez obrázků, neměla půlmetrová písmenka). Harry Potter je prostě kniha(série) mého srdce. A to i přesto, že rozhodně není to nejlepší co jsem četla. V HP bylo mnoho věcí, které mi vadily. Počínaje hlavní postavou (kterou jsem s každým dílem nesnášela víc a víc) konče těmi ostatními věcmi. Přesto nemůžu říct, že bych někdy litovala toho, že jsem začala číst.
Paní Rowlingová mi totiž svým dílem otevřela dveře do světa fantasy. Přečetla jsem desítky fantasy knih (dlouho jsem četla jen fantasy knihy. Teprve před dvěma roky jsem začala číst i ostatní žánry). Přečetla jsem knížky nudné, zábavné, vtipné, smutné i napínavé.
Přečetla jsem i knížky od, dnes už klasických, autorů fantasy a musím říct, že mě moc nebavily.. Mám proto několik vysvětlení. To nejrozumnější asi je, že jsem je četla moc brzo a nebyla jsem ještě připravena je pochopit/ užít si je. Ale slibuji, že se k nim ještě vrátím :D :D..

Fantasy (v podobě knih) mě otevřelo ještě jedné věci kromě kouzelných světů za zrcadlem. Otevřelo mě českému jazyku. Nikdy jsem neměla problémy s jakýmkoliv slohovým cvičením (nepočítáme-li problémy způsobené leností), rozborem literatury a dalšími věcmi. Myslím, že to je právě díky tomu, že jsem přečetla hodně knížek a mám rozvinutější slovní zásobu, zažité různé gramatické věci.. Ale myslím, že tak bych dopadla i kdybych četla něco jiného. :D

.
Stále ale mluvím o knihách. Myslím, že je na čase napsat také jak mě fantasy ovlivnila v životě jako takovém. Mám "úžasnou" fantazii. Přijdete pozdě na setkání se mnou a já vám během pár sekund vymyslím několik variant příběhu, proč sakra jdete pozdě. První teorie bude zahrnovat mimozemšťany, druhá draky, třetí kouzelné žížaly, čtvrtá ďábelský kartáček na zuby a pátá všechno dohromady. No.. možná na tom není nic úžasného, ale alespoň to zažene dlouhou chvíli a je to zábava :D.
Fantazie je vůbec krásná věc. Ve své vlastní fantazii můžete být kýmkoliv a prožít cokoliv. Být pirátem plavícím se na lodi, čarodějem ve vlastní kouzelné zemi, mafiánským bossem, vědcem objevujícím nové léky, zpěvákem, papouškem, nebo stromem pozorujícím svět.. Nic není problém.
Není dne, kdy bych si nevyfantazírovala něco.. Většinou po cestě do školy/ze školy. Nejen, že mě baví utíkat z reality, ale taky mi ty dva kilometry uběhnou mnohem rychleji ^^..
Fantasy a fantazie je prostě mojí součástí. Nedokážu si představit, co by se dělo, kdyby mi to někdo vzal (ono to vlastně ani nejde. Vezmou knížky → něco si sama představim.. A do hlavy vlézt nikdo nemůže *hehe*).

Fantasy není jen literární/umělecký žánr. Fantasy je prostě životní styl, pro který se člověk musí narodit :)

P.S.Mám pocit, že nadpis je špatně napsaný, ale neříkejte mi to, jo? :D
Děkuji za pozornost ^^

Not a vampire fan.. And proud of it!

14. srpna 2010 v 12:34 | Miwako
Upír
Hodně jsem přemýšlela, zda mám na tohle téma něco napsat a nakonec jsem se tedy rozhodla, že jo. Mám hodně myšlenek, které bych chtěla napsat, ale zároveň mám jeden problém.. Nevím jak začít.. Takže omluvte tenhle chabý start ^^. Článek rozdělím do několika odstavců, které společně možná nebudou dávat smysl ale bude to takový malý soubor mých myšlenek na témata spojená s upíry (To.. Nechápu..) Uhm... Já taky ne, ale tak začínáme :D

Upíři a já
Nikdy jsem nebyla fanoušek těchto nadpřirozených bytostí. Já spíš podporovala víly a další podobné bytosti. Jedním dechem ale dodávám, že nejsem ani anti-fanoušek upírů.. A to jakýchkoliv. Můj názor je neutrální, i když to kolikrát tak nevypadá.
A co se týče jejich záliby v krvi...? No proč ne. Mě osobně moje vlastní krev chutná, tak se nedivím tomu, že by mohli existovat bytosti, které by se krví jen živili... Ale prosím: Moje krev je moje krev. Vám upírům není k dispozici :D.

Původní upíři
Myslím, že sem nemusím psát, co jsou upíři (to si konec konců můžete najít kdekoliv). Ale tihle staří nebo chcete-li původní upíři se poznali jednoduše: Spali v rakvích; byli nemilosrdní; měli vyjíždějící zuby na saní krve; žili ve starých děsivých hradech, které byly nejlépe na nějakém děsivém kopci; nechodili na slunce, protože by je spálilo a jejich největším nepřítelem byl dřevěný kůl, stříbro, svěcená voda nebo česnek (nebo Buffy a Van Helsing :D). Takhle jsem si je alespoň představovala. A nesmím samozřejmě zapomenout na pláště a měnění se na netopýry (vážně, tuhle jejich vlastnost jsem si asi oblíbila nejvíc :D). Ideální 'oldskúl' upír podle mě vypadá asi takhle.
No vážně.. Kam se podělo o kouzlo bláznivých starých hnusných maníků, co se měnili na netopýry.. NO KAM?!

Stmívání - Twilight
Jak jistě všichni víme, tak upíři ze stmívání nejsou jen tak ledajací. Jsou studení jako led,; na slunci se blejskaj; nespí; nemají vysunovací zuby; jsou krásní; rychlí jako blesk; maj' nějakou nadpřirozenou schopnost; nemění se na netopýry; jsou nesmrtelní; nebojí se kůlů, stříbra, Buffy ani Van Helsinga; jsou důmyslní, zásadoví a navíc se jim mění barva očí podle toho, jestli mají zrovna dost 'krve v žilách'. Jo.. a vypadají asi takhle. I když jejich filmová podoba je docela diskutabilní.. Každá fanynka Stmívání, která knihu četla přece musí vědět, že Edward Culen není tak ošklivý, jako Robert Pattinson - Paťák zrovna neodpovídá popisům Meyerové (když už zrovna tohle natočili, proč nedali do hl. role někoho alespoň trochu hezkýho? ^^')..
Co se týče Stmívání, tak tenhle odstavec se nebude zabývat jen jeho "upíry". Zaměříme se i na další věci.. Třeba na příběh. Co se toho týče, někde jsem četla, že Stephen King veřejně neuznal dílo Stephenie Meyerové.. A já říkám, proč ne? Abych pravdu řekla, knížky, které se mi líbí čtu většinou dvakrát. Poprvé to přečtu opravdu hodně rychle.. Jakože opravdu rychle (mám-li čas, jsem schopná číst non-stop, dokud to prostě nedočtu :D). A když se mi to líbí, jdu číst znovu. Pomalu a klidně si vychutnávám příběh. Když jsem ale četla podruhé stmívání (no.. spíš se to dělo při těch dalších dílech), tak jsem si myslela něco jako: "WTF? Co to je za blbost? Četla jsem předtím stejnou knížku?".. Jednoduše shrnuto: Epic FAIL! Podle mě udělala autorka jednu z nejhorších chyb. Příběh je vlastně o tom jak jedna malá Marry Sue objevuje svět Garyho Stua a prožívá romanci jako vytrženou z červené knihovny (jestli nevíte, kdo jsou ti dva, strejda Google určitě poradí ^^). A přitom všichni začínající spisovatelé vědí, že není radno mít v knize hodně takových postav. Vlastně není dobré mít jakoukoliv takovou postavu v románu. Ale co.. tenhle román je cílený na jistou skupinu dívek, které všeobecně knihami pohrdají, ale sem tam si přečtou nějaký ten zamilovaný příběh z koňského prostředí (a neříkejte mi, že to není pravda, protože moje spolužačky se tomuhle popisu téměř 100% přibližují)..
A jelikož těchto dívek je asi fakt moc, série se stala populární.. A toho se chytly další a další autorky/autoři, kteří si chtějí rychle namastit kapsy dokud ona upíří mánie nevychladne. A proto vznikají díla jako Upíří deníky, Škola noci, Vampýrská akademie, Upíří polibky a mnoho dalších. Pokud jsou některé z těchto sérií tak uchvacující, tak se všem milovníkům těchto knih omlouvám, protože jsem je nečetla, tak nemohu posoudit. Jedno ale vím a štve mě to snad mnohem víc než to, že ty knížky prostě nečtu. Když procházím knihkupectvím a dojdu ke 'svým' regálům s knížkami, nacházím na místě mé oblíbené literatury tyhle 'braky' (nah.. vlastně ani nevím o čem jsou. Říkám tomu braky jen prot, že jsem naštvaná).. A štve mě to, protože široko daleko, ať se prohrabávám knihkupectvím jak chci, nemůžu najít knihu, která by se mi zamlouvala.. Z toho důvodu podezírám tyto knížky, že mi vlastně ukradly to, co mám ráda. Začaly prostě upíří mánii a všichni ostatní spisovatelé jakoby nebyli. (Já vím, nedává to smysl..)
(Jo a abyste to nepochopili špatně.. Twilight mi nevadí.)

Vampires suck.. (aneb parodie na Upíry)
Tak se jmenuje nový film od tvůrců filmů jako Scary Movie nebo Epic Movie.. No sice nejsem moc fanoušek takových filmů, ale trailer vypadá dobře.. takže proč ne.. (Podle mě není scéna z narozenin Belly vůbec změněná) Um.. nejdou mi vkládat videa, tak se na trailer podívejte tady :D

Upíři mezi námi
Upíři mezi námi nám nesají krev, jak by si někteří možná přáli. Oni nám sají všechno ostatní kromě krve. Sají čas, peníze, energii, dobrou náladu, prostě cokoliv se jim hodí. A kde je najdeme? Kdekoliv. Ve škole, v práci, na úřadech, na ulici, v obchodě..
A osobně si myslím, že tihle upíři, co nelační po krvi jsou mnohdy mnohem horší, než ti krvelační.

Komáři sají krev.. Upíři sají krev... KOMÁR=UPÍR
Myslím, že tuhle teorii není třeba víc rozvíjet. :D

Myslím, že už raději budu končit. Měla jsem toho na srdci víc, než jsem napsala (protože jsem toho polovinu určitě zapomněla). Tak doufám, že ten článek nebyl zas tak strašný (osobně si myslím, že je dobrý.. možná nejlepší, co jsem kdy napsala na téma týdne :D)
Děkuji za pozornost
EDIT 13:42
Ok, už vím, že Upíří deníky byly napsané dřív (jo, byla chyba něco psát, když o tom nic nevím). O jejich existenci jsem se dozvěděla až dávno poté, co jsem objevila Stmívání. A co se týče těch ostatních upírských románů, nemám ani tucha o čem jsou a ani mě to tak nějak nezajímá. Takže.. Co takle se vyjadřovat i k ostatním věcem ...?

Jsou Otaku perverzní děti se zálibou v krvi a ninjutsu?

3. srpna 2010 v 13:55 | Miwako
Otaku
~ ani tohle není hate článek. Jsem přece jeden z vás :D
~ můj první článek na tohle téma si můžete přečíst zde
Vím, že správná odpověď je, že nejsou, ale pokusme se teď podívat na anime, jako na jednotlivé příběhy a zjistit, proč nás právě takto vnější vesmír chápe.
V Čechách (potažmo na Slovensku) je anime známo díky Pokémonům, Hentai (porno), Narutovi a násilí. Všichni, co mají rádi anime (od teď je budu souhrně nazývat otaku, i když to není zas tak správné) na vás teď začnou ječet, že to teda rozhodně ne, že anime je mnohem víc, než tyhle čtyři věci, ale mají pravdu?
Podle mě ani ne.
Podíváme-li se totiž pozorně na to, o čem jsou tyto 4 věci, zjistíme, že naše veřejnost možná zná anime dostatečně. Pořát si to nemyslíte? Ok, začnu tedy od Pokémonů.
  1. Pokémoni - ačkoliv jsou vlastně pro děti, jsou plné násilí (i když to jsou většinou všechny pohádky, že, pane Andersene?). Setkáváme se s desetiletým chlapcem, co odchází z domova, aby se stal nejlepším trenérem Pokémonů. "V deseti letech? Jste si opravdu jistí? No tak ok, popojedem.." Cestou potkává lupiče, co nejsou ani chytří, ani silní a proto jim při každém souboji dá pořádně na zadek. "Při každém? Trochu nuda, ne?" A jeho cíl? Pochytat všech 150 pokémonů. Jednoduché..  A děti tohle milují. Je tam akce - v 99,9% případů Ash vyhrává souboje, přátelství - ale žádná romantika, a pokémoni - no řekněte, kdo z vás by nechtěl morče, které mrknutím oka dá elektrický šok? Já teda jo :). 
  2. Hentai - říct, že se hentai promítá ve veškeré anime tvorbě je špatné. Hentai mi spíš příde vytvořené (nejen) pro západní kulturu. Avšak sex jako takový je všeobecně velmi oblíbené téma (amerických i českých) seriálů posledních let, takže není vyloučené, že se objevuje i v anime pro starší (ale spíš jako téma). Hentai je spíš o tom než o nějakém ději, takže takových věcí se určitě najde mnoho.
  3. Naruto - v Čechách/ na Slovensku asi nejznámější exemplář. A já říkám proč ne? Pravda, komu neleze na nervy ten idiotský hlavní hrdina, ať se přihlásí teď, nebo ať mlčí navždy, ale jistá geniálnost tohoto díla se nedá zapřít. Pan Masashi (autor) to vymyslel moc dobře. Manga (podklad tohohle anime) je líbivá a s jednoduchou kresbou. A děj? Veskrze podobný Pokémonům, ale už je tam krev (a plno "nečekaných" zvratů a úmrtí). A to starší děti (především kluci) zbožňují. Je tam akce, která vlastně nevypadá jako hloupé zabíjení, ale jako šlechetný čin, který je náležitě opodstatněný.
    Na jednom blogu se objevila krásná definice příběhů mainstreamových anime a ta zní: boj, boj, boj, zabití vedlejšího záporáka, boj, boj, boj, získání nové síly, zabití záporáka číslo dvě, boj atd. ... parta bišíků pobíhá kolem dokola, mlátí kolem sebe meči bez zjevného důvodu a ještě si myslí, že zachraňuje svět. (zdroj: katsumi-kagakusha.blog.cz). A tahle rovnice platí pro většinu akčních anime (až na pár příběhových detailů).
  4. Násilí - to se objevuje téměř ve všech anime (s vyjímkou dívčích romancí, ale to je snad pochopitelné ne? :D). Od Pokémonů přes Naruta po Elfen Lied. Setkáme se s tím všude. Je to ale stejné jako například v amerických filmech, až na to, že tady to mívá onen šlechetný faktor ("Zabiju tě, protože jsem hlavní hrdina, mám superschopnosti, strašné vzpomínky a jsem fakt cool")
Tákže.. myslím, že takhle to dost ostatních lidí vidí. A je přece jednoduché pochopit, že se jim to nelíbí. No a tihle lidé jednoduše prezentovali svůj názor v článku na téma tohoto týdne. A věrní otaku přišli hned s několika návrhy, co by měli ti, kterým se to nelíbí vidět. Dvě anime v souvislosti s tím lidé vzpomínají hodně. Jsou to Death Note a Elfen Lied (ještě se hodně vzpomíná na Higurashi-něco-a-tak-dál, ale to jsem neviděla, tak nemůžu posoudit). A já říkám cože?! To jste se jako zbláznili? 
Pochopím, že dáváte za příklad Death Note. Anime s hezkou grafikou a skvělým OST. Navíc je to už téměř klasika. Mimoproudové anime, které má uchvacující myšlenku a ponouká vás k filozofickému přemýšlení nad světem a tím, co je správné. Ale.. Abych pravdu řekla, DN mě nikdy natolik neuchvátilo, abych ho dávala za příklad těm, co anime nikdy neviděli. Navíc se tady jedná o mimoproudové anime. Nelíbí se všem a to, že to dáváte za příklad slečně, která má blog o celebritkách (ok možná trochu přeháním) asi není zrovna trefa do černého. Co jí navrhnout něco, co sice není zas tak úplně klasika (nemá třeba tak filozofický příběh) ale má to podstatně blíž k jejímu oblíbenému žánru a určitě by jí to aspoň ponouklo se podívat na pár dílů? O DN si sice ostatní lidé myslí, že to je zajímavé, ale podle toho, co jsem slyšela je to také moc neuchvátilo.
Co nechápu víc je ale Elfen Lied. Tady se v příběhu snoubí bod č. 4 a 2 (ok, hentai to není, ale to normální človek asi nepozná. Co pozná ale bude nahá holka trhající vojákům hlavy). To si jako opravdu myslíte, že se po tomhle traumatickém zážitku bude chtít slečna z růžového blogísku podívat na nějaké anime? No já bych řekla že ne. Všeobecně nechápu, co na Elfen Lied lidi vidí, příběh by se dal shrnout asi takhle: trhání hlav, krev, krev, krev, Nyu, bla, bla, bla, trhání končetin, krev, krev, krev, Nyu, Lucy, Nyu, krev, krev, krev. To se pak nedivme, že nakonec skončí někteří lidé, jako tahle slečna. Ale.. divíte se jí? Já teda ne.

Tak a teď mi tedy řekněte, vážení otaku, co si o nás maj ti lidé myslet?

Děkuji za pozornost M.
(P.S.:Pokud by někomu vadilo, že jsem jeho jméno/přezdívku/odkaz zveřejnila zde, tak ať řekne a já to klidně odstaním)

EDIT 15:34 Jo a abyste věděli, je mi jedno, co si o nás ostatní myslí.. ;)
EDIT 18:13 Celý tenhle článek je spíš zamyšlení nad tím, proč se lidem anime nelíbí. Mně osobně nahota v EL nebo krev zas tak moc nevadí. Možná by se zaměření článku dalo nazvat From Otaku to Otaku (aneb pochopme lidi kolem nás :D)

T.T. Anime - aneb zase si na vás otevřu hubu

2. srpna 2010 v 15:48 | Miwako
.::.
..... a nebo radši ne? :D
- jo a podotýkám, tohle není hate článek ^^
A je to tady, další oblíbené téma týdne. Za tu chvíli, co už anime stačilo být hlavní týdenní otázkou se objevilo mnoho článků a dopadlo to tak, jak to dopadlo. Jenže.. myslím, že podobně by to vypadalo, kdyby téma bylo Hana Montána (a další Disneyho kámoši). . . A já si říkám, proč ne? Téma týdne je, aby lidé prezentovali svoje názory.
A proto nechápu, že někteří "Otaku" (hej! Víte vůbec, co to znamená, že se tak označujete? Jste si tím opravdu jistí?) dá se říct i nadávají ostatním, že se vůbec snažili jen naznačit, že se jim anime nelíbí. A já se ptám proč? Proč, sakra, máte kecy na ty, kteří nesdílí váš názor? Proč si, sakra, myslíte, že anime je pro každého? Proč někomu vnucujete svůj názor? Na blogu KadetJainy se objevil jistý článek o toleranci. O toleranci, jakou se ohání mnoho z těch, co sledují anime/ čtou mangu. Že tolerují homosexualitu, odlišné názory, kultury, styly a další odlišné všelicos. Ale přitom dost z vás nemá rádo Justina Biebra/Hanu Montánu; když kolem vás na ulici projde divně vypadající osoba, určitě se za ní alespoň podíváte, ne-li si na ní ukážete; nadáváte na cikány; či se snažíte všem říct, že anime je to nejlepší pod sluncem. A tolerance je najednou pryč.
Taky hodně lidem vytýkáme, že si myslí, že anime je pouze Pokémon, Digimon, Naruto a tak podobně. Jenže.. Kdo z vás začínal tak, že se jednoho krásného dne probudil a řekl si "To je ale krásný den, dneska by to šlo...Dneska se poprvé podívám na anime". Já nevim, jak vy, ale já rozhodně ne. A jestli nemáte nějakého super kamaráda, co v anime jede už delší dobu a přivedl vás hned k tomu lepšímu materiálu on ("Hej, tohle je super seriál, zkoukni to!"), tak jste pravděpodobně začínali na Pokémonech nebo na Narutovi. Tak proč peskovat jiné za to, že je to hned "od začátku" nesebralo? A není to snad naše vina, že Naruto je tak slavný, že ho "obyčejní prostí smrtelníci" považují za vrchol tohohle všeho? Asi jo.. A abyste věděli, na Pokémony jsem se koukala ještě nedávno (na Disney Channel) a bavilo mě to (hej, proč jako by nemělo? Ash a jeho banda je dokonalý archetypní charakter, kterých je v anime neskutečně moc).

"Hej! No počkat, něco tady nehraje! Proč píšeš takový kraviny? Nemáš náhodou blog o anime? Nejsi tak trochu kráva? Nemáš být ráda, že o tom všichni píšou?"

Uhm.. Asi jsem se fakt rozvášnila. Původně jsem plánovala psát o tom, co anime znamená pro mě, pro člověka, který s ním žije minimálně pět let. Jenže jsem nakonec zjistila, že toho není zas tak moc. Anime mě v jistých tématech otevřelo světu, v jiných tématech mě utvrdilo (mít vlastní DN by možná nebylo tak špatné *Bwahaha!*), ale také mě jistým způsobem uzavřelo světu ve kterém žiju. Taky nechápete, jak může první a třetí bod společně koexistovat? Já taky ne, ale tak to cítím. Anime je fajn, i když někdy zapomenutelné a plné hloupostí. Také si nemyslím, že by se bez něj svět neobešel, protože ti, kteří ho mají rádi by se pouze upnuli na jinou věc, kterých je na světě dost.
Také si uvědomuji, že anime rozhodně není pro všechny. Teď nemyslím dělení podle věkových hranic, ale dělení podle té duševní. Některý má rád to a jiný zase něco jiného, proto na světě existuje například tolik knižních žánrů. Ale tak jako se mění čas, mění se i lidé. Když jsem začínala s mangou/anime bylo mi tak 10. V tu dobu jsem bez mrknutí oka shlédla Elfen Lied (a hej! rozuměla jsem tomu a to jsem to sledovala s eng titulema) a přečetla úplně v klidu mangu Goth. Teď, o pět let později, bych asi hodně dlouho přemýšlela, jestli se například do těchto dvou zmíněných dílek pustit. A nejspíš bych je nakonec vynechala je to prostě věc vkusu.

Zakončím to malým shrnutím (protože si uvědomuji, že jsou moje myšlenky napsány velmi zmateně a mnohdy to určitě nevyznělo tak, jak jsem si přála) (taky bych to mohla nazvat Fun Facts). 1) Nejsem fanoušek nebo anti-fanoušek Bíbra ani Montány ani jiných kámošů společnosti Disney, dokonce mám pár písniček od nich v mobilu. 2) Nemyslím si, že jsem Otaku, takhle vážně anime ani mangu neberu. 3) Nemyslím si, že KadetJaina není tolerantní člověk - neznám jí. Její článek se mi hodil a jestli bude chtít, tak její jméno vymažu z tohohle článku. 4) Ona potřebná tolerance, kterou se ohání většina "Otaku" mi chybí. Dost věcí toleruju, ale je tu také řada věcí, které mi prostě leží v žaludku. 5) Opravdu nejsem nadšená z Narutardů. Tyhle existence mě zarmucují, ale.. můžeme si za to sami. A navíc Naruto není zas tak špatný ne? Akorát to není střed anime vesmíru. 6) To samé platí o Pokémonech. 7) Jsem asi divná. 8) Anime mě baví, ale rozhodně bych se bez něj obešla a rozhodně si nemyslím, že je to celý můj život. 9) Když mám náladu, sleduji anime 24/7. 10) Bylo to dlouhý.. Já vim.. :D
Prostě a jednoduše, tak jako já nesnáším horory, tak vy zase nesnášíte anime. Ok, nechápu vás, vy nechápete mě, a jsme si kvit.
Děkuji za pozornost.
PS: Pamatujte, jediné, co si v životě (ne)přeju je mír a láska :D
- druhý článek na téma anime si můžete přečíst zde
 
 

Reklama