(Tý)Deník

Pozdrávko ze záhrobí

4. června 2012 v 18:29 | Miwako
~aneb je mi to trochu trapné..
Yo, Amigos~!
Tak.. jsem tady! Kde jsem byla? Nevím. Kdy jsem se vrátila? Ještě stále jsem na cestě. Na cestě kam? Toť otázka! Jak dlouho tu zůstanu? Kdo ví. A co jsem celou tu dobu dělala? NIC.

Víc jak měsíc jsem nenapsala nic na blog. Víc jak měsíc jsem neviděla žádné k-drama. Za víc jak měsíc jsem nepřečetla ani jednu knížku (a jestli jo, tak jsem je pouze rozečetla nebo si na ni prostě nepamatuju). Přesto se u mě za ten víc jak měsíc nic nového neuďálo. Docela smutný :'D.
Už ani nevím, co jsem za tu dobu dělala natož abych o tom psala dopodrobna. Věci se dějí. To jo. Ve škole failuju jak to jen jde, při pravidelném přepočítávání věrných přátel jsem se dostala na krásně kulaté číslo 2, přibrala jsem nějaké to kilo a při zpětném náhledu na můj sociální život musím poznamenat, že i zrnko měsíčního prachu si tam nahoře užije víc lidské společnosti než já. . . No to možná přeháním.

Byla jsem na Animefestu. Je to příliš dávno na to, abych mohla dopodrobna vyprávět. Ále.. já docela kecám, co? :D
Vzhledem ke vzdálenosti Chebu od zbytku světa jsem si tenhle malý výlet prodloužila o dva dny, které jsem strávila u Aless a Mitsu, kterým jsem při AF dělala společnost. S holkama byla zábava a vážně jsem si to s nimi užila (mimo jiné mě naučily, jak se hraje Osu!- pozor, je to docela návykové). Cesta tam byla docela zvláštní, ale nakonec jsme všichni ve zdraví dorazili. A taky jsme měly štěstí, na výstaviště jsme se dostaly vážně brzy, takže jsme uvnitř byly docela rychle. Tam se k nám taky připojil Perry. Pak jsme se dojeli do tělocvičny, kde jsme měli štěstí a dostali jsme se do malé tělocvičny, která byla úplně jinde, než kde spali ostatní a měla měkkou podlahu :).. A pak už to jelo standardně. Ačkoliv byl program nonstop, tak nějak nestálo za to, být tam celou noc. Nakoupila jsem hromadu placek, nálepek, neodolala jsem slevám a koupila si docela výhodně pár svazků mangy... blablablabla.. Taky jsem se pokusila jít trasu Tělocvična - výstaviště pěšky a musím uznat, že nakonec jsem zůstala pokořena. Rychleji než za 40 minut jsem to nedala.. A to nemluvím o tom, jak jsem se při první cestě třikrát ztratila :'D.
Ke svému překvapení jsem tentokrát pravidelně jedla i pila, takže nakonec jsem se cítila i lehce přežraná ^^'. A program? Nestihla jsem/nedostala jsem se ani polovinu věcí, co jsem měla v plánu, ale přesto jsem něco viděla (a pořád se utěšuji faktem, že by přednášky měly být ke shlédnutí na internetu). A taky jsem viděla film Fate/Stay night, což je vlastně sestříhaná verze anime. Díky bohu, že jsem anime dropnula hned po sedmém díle, jinak bych to nepřežila ve zdraví :D.. Ostatní, co se na to se mnou dívali to jistě potvrdí.. Na druhou stranu jsme se u toho všichni tím špatným a zlomyslným způsobem bavili :P. Další zapamatování hodný počin je Knihomolka. Abych pravdu řekla, ani tohle se mi moc nelíbilo. Konec jsem tipovala přesně o 40 minut dřív, než doopravdy přišel a zbytek byl už jen zbytečnost. A dotřetice by to chtělo zmínit něco hezkého. Film To je Bašta! je sice úplně pro děti a viděla jsem z něj jen kratší půlku, ale musím říct, že to bylo vážně rozkošné ^^.
Jo, a taky se mi líbily prostory Rotundy. Prostě skvělý :). Za sebe musím říct, že jsem si AF víceméně užila.

Další akce, kterou jsem měla možnost navštívit byl chebský Špalíčekfest. Dalo by se to shrnout asi takhle: bylo to zadáčo, bylo to na náměstí, bylo hezky, jo a už jsem říkala, že to bylo zdarma? No prostě se tam objevil celý Cheb a přestože máme velké náměstí, bylo fakt přecpáno. Aby toho nebylo málo, byl jen jeden stánek s občerstvením, což znamenalo neuvěřitelné fronty D:. No, ale ještě jsem neřekla, o čem to vlastně celý bylo :D. Koncerty! A překvapivě dobré. Davida Deyla jsem sice neviděla, ale co jsem slyšela, tak prý byl dobrý. Petra Spáleného sice neznám, ale obecenstvo vypadalo spokojeně a moje máma (ano, šla jsem s mámou, všichni mí přátelé byli mimo dosah) tvrdila, že byl vážně ve formě. Petr Kolář byl pro nás všechny jedno obrovské zklamání. Hrál písničky z nového alba a.. no řekněme že si nejsem jistá, že zrovna tohle lidi chtěli slyšet a navíc mi nepřišel ani moc příjemný. I ostatní vypadali lehce zklamaně a odcházeli v průběhu vystoupení. A pak přišli No Name. Nečekala jsem, že by zahráli všechny jejich hity, ale opak byl pravdou a lidi se bavili. Igor je navíc vážně živel a taky vtipný a milý chlap. Doufám, že ještě někdy budou vystupovat poblíž. ráda bych je zase viděla naživo. Poslední vystupovali Olympic, ale ty jsme nechtěly vidět, a tak jsme šly s mámou domů.

Aby mého kulturního vyžití nebylo málo, příští týden jsou Chebské Dvorky, kde bude zase pár dobrých koncertů (MIG21, Charlie Straight, Xindl X), tak se určitě přijeďte taky podívat ;).

Tý jo.. článek se trochu protáhl, nezdá se vám? :D.
Však já už to brzy ukončím. Ještě jsem ale zapomněla říct, že si budu dělat řidičák *YÉY~*. Jsem docela nervózní a tak, protože jsem kopyto, takže si všichni na silnicích dávejte pozor :D.. Ale zatím je to ve fázi plánování. V pátek jsem byla u doktora pro potvrzení. Zdá se, že si budu muset zvyknout na to, že jsem už ve věku, kdy se ke mně budou doktoři chovat už jen arogantně *chjo*. Poslali mě na oční a dle mého skromného úsudku budu mít brýle, ale.. je docela trapné mít brýle kvůli tomu, že mám jedno oko trochu slabší (měla bych mít 0,25 dioptrie na levém oku), to je taky důvod, proč jsem si je nikdy nenechala udělat (a taky jsem kvůli tomu většinou u očního podváděla.. není to nic těžkého, stačí mít jedno oko zdravé :D).. No jo, co se dá dělat.. :D

Tak.. a já se zase stáhnu do stínu neaktivity.. Protože se mi (ne)chce ;)
Kdyby mě někdo sháněl jsem v pojišťovně na tumblr*, fejsbůku, skypu, ve škole, doma.. zkrátka všude jinde, jen ne na blogu
Tak se zase mějte, mí milovaní ;)

Jak se má to prase, co je v žitě?

14. dubna 2012 v 12:39 | Miwako
~ aneb vejšplecht.. Protože chci.
Alohamora!
Nazdárek mí milí čtenáři. Existujete vůbec? Nah.. já vím, že jo :3. Dneska mám náladu zase něco přispět na blog a.. no a chvíli se tvářit, že jsem ještě pravidelný bloger. Ale on mi to stejně už nikdo nevěří, co? :'D
Největší joke je, že píši deníčkový článek, a vlastně ani nemám o čem psát. A popravdě.. už jsem i trochu zapomněla, jak se to dělá. Už je to dlouho, co jsem něco takového dělala ^^'.

No, tak začínáme. Je jaro. Všimli jste si? Jo, já taky D: . Letos mám pocit, že zima trvala kratší dobu, než by se mi líbilo. Co nadělám no.. Venku všechno kvete, ptáci zpívají.. Jo! A byly velikonoce! Ha! Abych pravdu řekla, je to rok co rok smutnější. Velikonoce slavíme každý rok u babičky na vesnici (tam je taková přátelštější atmosféra než na městském sídlišti). Ale ani na vesnici to letos nebylo nic extra. Možná to bylo tím počasím, nebo tím, že nikdo neví, že tam bydlíme.. Ale co, alespoň jsme se všichni přežrali a ož.. no však to znáte~.

Za 20 dní je animefest, na který jsem byla tak nějak donucena jet. Tedy, kdybych nechtěla, tak bych nejela, zas taková slabá osobnost nejsem. Jsem docela zvědavá, jaký to bude, neboť jsem letos odhodlána jet na všechny 3 cony (tj. AF, Advík i AkiCon) a pak se dozvíme, jestli mi je takových akcí vůbec třeba :D. Zatím se ale docela těším a přemýšlím, jak s sebou vzít co nejméně věcí, abych měla můj modrý cestovní batoh narvaný maximálně 3/4 (věřte mi, že i když jedu někam jen na 3, jsem schopna si vzít věci, se kterými bych vyžila několik týdnů) a abych si místo kabelky mohla vzít jen malé kabelkové cosi, do kterého se vejde jen mobil, peněženka a papírové kapesníky ^^... Máma o tom všem nechce ani slyšet a já jen doufám, že mi den před odjezdem nenaznačí, že.. Prostě nikam nejedeš!

Moji rodiče jsou totiž v poslední době vůbec nějací divní. Ve škole na nás zase čeká čtvrtletí, to snad všichni víme, ne? A ve čtvrtek mi oba dva jaksi naznačili (co to kecám, oni mi to řekli do očí), že prostě na vysvědčení budu mít vyznamenání, jinak--! .. Nejsem si jista, co to jinak má znamenat, ani jestli je mám vůbec brát vážně, když se o školu zajímají jen v těch čtvrtletních obdobích.. Na druhou stranu mě to šokovalo. Přecijen jsem ve druháku na gymplu a už jsem si stihla vytvořit nepřátelské vztahy k jistým předmětům (které ale vůbec nepotřebuji k mému budoucímu životu nijak hlouběji znát) a celkově mi na čtvrtletí vychází 8 dvojek a nic horšího (a sama prostě trojku na vysvědčení mít nechci), ale vyznamenání? ... Vážně, rodičové, vážně?
A ještě něco vám musím říct :D. Jedna z mých nejlepších kamarádek se úplně krutopřísně bojí mojí mámy :D. Nemá důvod, ale postě to tak je. Přijde mi to vtipný, zvlášť, když si já sama z mých rodičů nic moc nedělám :D.

Docela vážně pomýšlím o tom, že změním design, tenhle stávající se mi prostě nepovedl podle mých představ a už mám dokonce přichystaný nový obrázek.. ale nechce se mi.. A taky mám rozepsáno milion "recenzí".. Ale nechce se mi je dopsat. A taky mám rozkoukáno několik desítek k-dramat ále.. nemám náladu. Plus mám doma několik knížek na čtení. No nechce se mi. A taky mám před sebou ještě několik desítek let života.. a nechce---! Ah, počkat ¬_¬"

Ještě tu mělo být naříkání nad tím, že pottermore ještě pořád není otevřen, ale když jsem se podívala, jestli je to ještě pořád pravda, ukázalo se, že už ne *tears of joy*. Takže... Víte, kde mě teď najdete :'D.. A nebo taky na tumblr.

Miw.

Veselé 102. narozeniny přeji sobě~

1. dubna 2012 v 19:23 | Miwako
~aneb šťastný a veselý (?) apríl i vám >:D
*Mwahahahahaha~*!
Ano, určitě si všichni už dávno všimli, že je 1.duben, den vtípků. Všechny vaše oblíbené internetové stránky již oznámily, že k dnešnímu dni končí se svou činností, na Akihabaře na vás kouká Kim Čong-il, nad Deviantartem převzaly vládu kočičky, google maps jsou v zajetí 8-bitu, podle BBC jsme všichni mrtví a tak dál, a tak dál..
A pak jsem tu já. Socially awkward turtle, osoba, jejíž džouky jsou chabé a častokrát se míjí svým účinkem. Ale tentokrát se TO povedlo :D. Na tuhle chvíli jsem čekala dlouhé roky. Ano, dlouhé roky. Tři nebo snad čtyři, ale vždycky jsem na to zapomněla. Pravdou je, že jsem na to nepřišla zas tak úplně sama, ale někde jsem to viděla. Na druhou stranu je to docela dávno a jsem si jistá, že letos nejsem jediná, kdo tenhle žertík provedl. Ale.. co že jsem to vlastně udělala? V dnešní době sociálních sítí jsem udělala to nejjednodušší, co se dá. Změnila jsem datum svých narozenin na facebooku. Svoje pravé narozeniny mám asi za půl roku, takže tohle je první věc, která měla mé milé facebookáře zmást a ta druhá je, že tohle by měly být moje 102 narozeniny.
Vždycky jsem chtěla mít narozeniny víc než jednou :D. A tentokrát se mi to povedlo. Nejen, že jsem si udělala srandu, ale také jsem tak nějak poznala, kdo mě alespoň trochu zná. Narozeniny totiž moc neslavím, ale zato je lidem v mém okolí připomínám se značným předstihem (a někdy i pár dní po mých narozeninách.. jen tak pro jistotu, však víte :D). No a vzhledem k tomu všemu se i přes nápovědy objevilo asi tak bazilión lidí, co mi popřálo (na jejich obranu přiznávám, že to byli většinou lidé, se kterými se moc osobně nestýkám ^^'). Na druhou stranu se ale objevili i lidé, co si toho všimli a víte co? Budu si je pamatovat :)).
Ale byla to i zkouška mě samé :D. Musela jsem počkat nějakou tu chvíli (přesněji jsem si dala limit do 18:00), než jsem se rozhodla barvu a zlomit srdéčko lidem, co mi popřáli. A řeknu vám, že jsem se nemohla dočkat, až to udělám :D. I když mě překvapuje, že si toho ti lidé nevšimli, protože hned čtvrté "přání" bylo od Řezníka, která mě pořádně prokoukla a nezapomněla to ukázat :D
Taže si to shrneme. Ze 132 fb přátel mi jich "popřálo" (ať už na chatu či na zeď) 22 (i když myslím, že by se jich našlo víc, ale přiznala jsem se před tou "rušnou hodinkou", kdy se na fb naženou všichni, aby zjistili, co je za úkoly :D) a z toho 6 lidí poznalo, o co se vlastně jedná. Díky lidi :D

Fotka z mojí párty:

Tak se mějte.. Já vám zase napíši, až budu mít nějaký problém. Protože to je jediná doba, kdy sem na bložínek píši (i když popravdě.. mám něco, o co bych se chtěla svěřit, ale je to tak nějak nebezpečné téma, protože by to mohlo některé lidi, co o bložínku ví, mohlo urazit.. a to nechci riskovat :'D)
Tak čao~
Miw.
EDIT 2.4. ... Datum narození mi teď na fb nejde změnit. Tak to je v háji :D

A pod perexem je screen mého ďábelského plánu :)

Já vs. Alpy

27. března 2012 v 15:49 | Miwako
~ aneb tragická story o mém druhém a definitivně posledním setkání s lyžemi
Hallo mein freundes!.. Duh.. to je tedy chabý pokus o němčinu, co? :'D
Jak již název vypovídá, byla jsem na lyžáku. A víte vy co? Bylo to děsivý. A myslím to smrtelně vážně. Ne, díkybohu jsem ve zdraví přežila (i když modřin mám vážně požehnaně), ale ta psychická újma.. Hor jsem se obávala i jsem se na ně těšila zároveň. Kdysi dávno jsem na lyžáku byla, a co si pamatuji, tak jsem zas tak špatně nelyžovala. Dokonce si pamatuji na to, že mě to bavilo. Zdá se, že od té doby proteklo už hodně vody, protože tentokrát to dopadlo jinak. Hodně jinak.
Jen co jsme se dostali do toho rakousko-německého pásma kde začínají Alpy, věděla jsem, že je zle. Ty kopce byly na můj vkus obrovský a při představě, že něco takového sjíždím na lyžích mi vstávaly chlupy až na zádech. Ale tak pořád jsem se utěšovala tím, že mi to před čtyřmi roky šlo. A navíc všichni říkali, že je to jako s ježděním na kole. Jakmile se to jednou naučíš už nezapomeneš. Cájk, řekla jsem si a dál se nestresovala, jenže... tak nějak jsem zapomněla, jak vlastně dopadlo moje poslední setkání s kolem po několika letech. Áno, i tahle historka stojí za převyprávění :D.
Přijeli jsme, ubytovali jsme se, přežrali jsme se na večeři a šli jsme spát. V noci to proběhlo podle toho starého schématu, který zná každý: přes den jsme se bavili o sluníčku a o kytičkách, ale jakmile se trochu setmělo, vytáhly se z paměti všechny ty hororové příběhy, debatování o tom, kdo by umřel první, kdyby do pokoje přišel vrah, a nebo kdo by byl unesen mimozemšťany a tak dále a tak dále. Nakonec mi bylo řečeno, že nejsem normální a že jsem ve skutečnosti ten mimozemšťan, natož se mě holky začaly bát (a musím přiznat, že to bylo docela nepohodlný, protože jsem se chvíli bála sama sebe :'D).
A ráno (po gigantické snídani) se šlo na ty lyže. A pak už to bylo jenom horší. Je zvykem, že první jízda je ta nejhorší a tak, no podle mě byla moje první jízda stejná jako všechny ostatní. Naštěstí jsem byla ve skupina pana profesora M., který je docela pohodář a byl ze všech učitelů, co jeli s námi, ta nejlepší volba.
Brzy se ukázalo, že jsem z naší skupiny suverénně to nejhorší a že umím jen plužit a i to mi šlo vážně mizerně. Ne, že by mi to vadilo, s mými mizernými koordinačními schopnostmi jsem se už dávno smířila, ale vážně mi bylo líto zbytku mojí skupiny, protože na mě neustále museli čekat (ať už v půlce kopce či pod kopcem). Taky mi bylo líto všech těch lidí, co se mnou sdíleli sjezdovku. Nejen, že jsem se jim musela celou dobu plést pod nohy, ale taky jsem jim to tam tak krásně zplužila, že na mě ještě teď musí vzpomínat :'D. Aby toho nebylo málo, profesor nás bral věčně bral na černo-červenou sjezdovku (protože jen tudy se pak dalo vyjet lanovkou na takovou pěknou modrou trasu). No řekněte mi, kterej idiot vymyslí takovou cestu? :D Šíleně prudký kopec, pak lanovkou nahoru a pak skoro rovinka? Srsly? Jak se tam mají postiženci jako já dostat? :DD
V úterý a ve čtvrtek jsme si udělali výlet na sjezdovku na hoře St. Jakob (?). Řeknu vám, že to byla nádhera. Ano, i z mého pluživého pohledu musím říct, že sjezdovky tam byly nádherné.
No co, nebudu to dále prodlužovat. Docela jsem se tam bavila (až na to lyžování), seznámila jsem se tam s novými lidmi (což je trochu na obtíž, protože teď budu muset ve škole dávat pozor a pořádně se rozhlížet, abych pak nevypadala jako ignorant, co neumí pozdravit :'D), nespálila jsem si obličej (i když nám celý pobyt svítilo sluníčko) a celkově to tady prohlašuji za úspěšnou misi :D.
Stejně je ale nejlepší tohle po-lyžákové období. Každý učitel se ptá, jaké to bylo na lyžáku. Takže se vždycky sdělí všechny drby, co tam vznikly a když se někdo náhodou zeptá, jak se lyžovalo, první se udělá joke o tom, jak (skvěle) jsem lyžovala já. I feel famous.
A chcete slyšet ještě jednu perličku na závěr? Celých pět dní jsem poctivě plužila a potila se při tom jak blázen. A přibrala jsem dvě kila. Horší už to být prostě nemohlo *facepalm*.

Aby tenhle deníčkový zápisek nebyl krátký, je tu ještě jedna věc, o které bych se mohla zmínit. Den po příjezdu z lyžáku jsem byla na filmu Hunger Games. Vzhledem k tomu, že v chebském kině se prostě rozhodli, že to v březnu ani v dubnu dávat nebudou, rozhodla jsem se, že pojedu do Karlových Varů. A protože to je už docela jiná záležitost, než jít do našeho kina (už jen kvůli té hodině cesty vlakem), rozhodla jsem se přizvat co nejvíc lidí (protože se skupinová jízdenka fakt vyplatí). A tak jsem jich přizvala šest. Nakonec z týhle skupiny zbyla jen jedna osoba. To mi bylo trochu líto, ale co se dá dělat. Ve Varech jsme se setkali se Sabinou, která nás od nádraží doprovodila až do kina (a s námi se na film podívala :D).
Musím říct, že z filmu mám docela smíšené pocity. Všechny ty trailery a ukázky vypadaly tak našlapaně až jsem z toho měla takový ten pocit, jenže celkový film byl místy lehce.. nudný. Ano, nudný. Ještě jsem si neurovnala myšlenky, ale tak nějak mi to přišlo málo akční (vzhledem k tomu, že jsem při čtení knížky nestíhala číst a dýchat najednou jsem asi očekávala něco lepšího). Celkově bych filmu dala asi tak tři a půl hvězdičky (z celkových pěti), ale pokud jste fanoušky HG, tak se na to určitě zajděte podívat. Jen nezaručuji, že se to bude líbit i těm, kteří knihu nečetli ^^'.

A já už asi budu zase končit, né?
A od dubna se budu zase sem tam věnovat bložínku, I promise ;)
Miw.

Happy Forever Alone day ^^

14. února 2012 v 21:52 | Miwako
~to je ale originální nadpis, co? *ironie*
*Teehee!*
Článek jsem původně chtěla psát už včera, ale nechtěla jsem v jeden den zveřejnit 2 články.To by tak nějak vypadalo, že jsem aktivní. No nejsem, no :D. Ale mám takový pocit, že bych si měla něco zapsat do týdeníčku, protože je co psát :D
Tak tedy začnu od nejnovějšího: Veselýho Valentýna, lidi! :P.. Néé, ani letos neslavím (pokud tedy neberete to, že jsem zase dneska vyrazila na nákupy :D). Něco novýho jsem potřebovala, ale že by byl tady u nás nějaký výběr se říct nedá. No co, ještě na tom nejsme nejhůř.
A i když neslavím Valentýna, mám důvod k radosti. Jsou prázdniny *Yéééy*! Ne, plány nemám žádný (kromě toho, že v sobotu bude slučka s bývalými spolužáky :)), ale už jsem toho stihla hromadu udělat.. tak třeba jsem konečně přelouskala Fishman Island arc (ve One Piece), přes který jsem se prostě nemohla dostat, a přemýšlím, že bych pokračovala ve čtení pár dalších mang a taky jsem pěkně pokročila ve čtení různých ff *hehehehe* ^^'. A to je vlastně všechno, co jsem udělala. Nechť žije produktivní trávení prázdnin! :'D


Minulou sobotu mě v mém skromném městě navštívila Rien. V Chebu se toho moc dělat nedá v létě, natož pak v zimě, a tak jsem ji jen (na její žádost) protáhla všemi zapadlými vietnamskými obchody a nakonec jsme zašly na Bubble tea (říkala jsem vám, že u nás máme bubble tea? Máme! A je to dobrý :3). Tentokrát jsem si ale dala teplý čaj a.. no ono to teplo udělalo s těmi želé (?) kuličkami uvnitř hotové zázraky ¬_¬ *ble*. Studený je lepší (ale v tomhle počasí jde docela o zdraví :D), na druhou stranu ten teplý čaj docela zahřeje a .. no zahřeje, no :D. A Rien pronesla docela památnou větu. Nebo alespoň já na ni nezapomenu. "Ty kuličky vypadají jako jikry." řekla. Myslím, že jsme si to všichni mysleli, ale jakmile to někdo řekne nahlas, dojde vám pravý význam. Už nikdy se nebudu moci na bubble tea podívat stejně. No co, ale chutná to pořád dobře (ano, i ty "jikry". Ty jsou nejlepší *¬*).

Abych nezapomněla, před 14 dny (nebo tak někdy.. jsem tak nějak zmatená) se konal strejdův pohřeb. Docela deprimující záležitost, vezmeme-li v potaz ty věci jako umírání a tak, ale nějak jsem si vzpomněla, jak moc mi chybí všechny ty rodinné oslavy, kdy se sjeli všichni členové rodiny, co bydlí v okruhu 100 kilometrů (což znamená, že se vždycky objevila nějaká "nová tvář :D") a všude se žralo a pilo a tak nějak veselilo.. Tak trochu se mi po tom stýská. To je docela paradoxní, když vezmeme v potaz, že rodinné párty jsou většinou neoblíbené a protrpěné chvilky :D. Asi bych si to měla někam poznamenat a příště, až budu zase trpět na podobný akci si to přečíst :D.

No.. tak.. Hezký zbytek dne přeje
Miwako ^^

Vysvědčení VII.

3. února 2012 v 12:14 | Miwako
Obvyklé poloroční vychloubání je tu *TEEHEE!*. Určitě všichni hynete touhou vědět, co se objevilo na tom papíře, co jsme dostávali teprve včera :D. Tak jo, jste připraveni? Vyznamenání!! *Wooot* Tentokrát jsem vážně šťastná, protože jsem v poslední době ztrácela naději, že bych ho měla získat. Ale díkybohu jsem nakonec většinu rozhodujících písemek napsala překvapivě dobře a tím jsem dosáhla vytouženého vyznamenání. Už také můžu v klidu prohlásit, že jsem měla ze všech předmětů alespoň jedničku a tak může moje snažení vesele skončit. Dvojky mám tedy z tělocviku (učitelka řekla, že by mi ráda dala jedničku. No já bych jí taky ráda měla, ale vzhledem k tomu, že je můj průměr na 3, tak se s tou dvojkou přecijen spokojím ^^), chemie, fyziky (to mě štve nejvíc, ale co se dá dělat, je to jen fyzika) a čeština (to mě trochu mrzí, vzhledem k tomu, že je to můj nejoblíbenější předmět a mám z ní horší průměr než z chemie (kde není šance, že bych si ji někdy oblíbila)). Ale nejvíce jsem pyšná na jedničku z matiky :DD (a taky z francouzštiny, přihlédnu-li k faktu, že z ní pořádně nic neumím :'D).

Tak myslím, že by to vychloubání stačilo :D
C' ya!

Sním, či bdím?

13. ledna 2012 v 22:22 | Miwako
~a nebo taky "Sním to, či nesním to?"
*Oficiálně prohlašuji i letošní leden za měsíc ostudného neaktivity*
Hey guys!
Jak jste se ---. Počkat! Připadá mi trapné, že se vás pokaždé ptám, jak jste se měli a by mi stejně nikdy neodpovíte. Už se ptát nebudu! *pche*. Tenhle článek vlastně ani nemá moc důvod vzniknout, přesto mám takové podivné nutkání ho napsat. Nemůžu si vzpomenout na to slovo ^^', ale je to něco jako povinnost (ale taková ta dobrá povinnost :D). . . A nebo prostě a jednoduše nechci nechat bložínek zarůst plevelem. Vlastně se docela stydím, protože mám tolik rozepsaných článků, tolik písniček, které bych chtěla sdílet (mám udělaný seznam s více jak 10 položkami) a tolik všeho (všeho až na osobní žvásty.. nějak .. se nic neděje) ostatního. Dokonce mám různé věci tak připravené.. Ale nechce se mi. Tak nějak nemám náladu. A proto píšu tenhle článek (i když mi zabere delší dobu napsat ho, než jiný článek ^^'). Ale na to si čas vyhradím. Mezi sledováním Glee (ano, Glee, žádné korejské drama či anime.. já vím, je to trochu šokující i pro mě) a reblogováním na tumbrl se skulinka najde :D.
Přesto mám náladu udělat jednu věc. Chtěla bych bložínku vytvořit nový kabátek. A nejlépe růžový, ale uvidíme, co mi ještě přelítne přes nos. ]:D.. Ještě se rozmýšlím a vzhledem k mému nabytému výkendovému programu se k tomu rozhodně dostanu :D (ano, mám hromadu učení, a proto se k tomu dostanu *viva la procratination!*)

V posledních pár týdnech se v mém životě nic neděje. Vzhledem k mé nízké integraci do společnosti se není čemu divit. Své předsevzetí neplním (vlastně jsem se utvořila tumblr.. sbohem normální živote :D). Přesto se ale (včera) stalo něco neobvyklého. Konečně se ke mě donesly "pomluvy" o mně! :D Může to znít divně, ale ještě se to nikdy nestalo a už dávno mě zajímalo, co si o mě lidé myslí. Vlastně jsem se nedozvěděla nic moc nového (ano, i ty nelichotivé věci o sobě už dávno znám), přesto jsem trochu překvapená. Vlastně nevidím důvod, proč bych se měla zabývat něčím, co si myslí vesnický balík osoba, která je mi naprosto lhostejná, na mém hate listu se neobjevuje (ale není ani na mém listu kamarádů) a je to tak odlišný charakter (od toho mého), jak to jen lze, přesto to vedlo k (několikasekundovému) brainstormingu zamyšlení.
A výsledek tohoto dumání nad životem mrtvého brouka? JSEM PERFEKTNÍ! Uvědomění si, že jedna z mých životních filozofií (která by se dala nazvat "Snaž se vycházet s každým." Což v praxi znamená, že se nesnažím dělat si zbytečné rozbroje s ostatními a chovám se ne-nepřátelsky i k osobám, které mi nejsou zrovna příjemné) působí na okolní společnost jinak než na mě. Ještě se musím zamyslet, jestli to znamená, že jsem falešná (jak o mě bylo řečeno), ale jakkoliv dopadne další brainstorming na toto téma, jsem si jista, že nic nezměním ( 1) dá to příliš práce, 2) jsem s tím docela spokojená). Jednu věc ale asi nikdy nepochopím.. proč osoba A, probírá nedostatky osoby C před osobou B, která má s Céčkem přítelství na vysoké úrovni? (.. ne že bych to taky tak úplně nedělala ^^')

Kromě výše popsaného zamyšlení se dějí v posledních pár týdnech ještě dvě věci. Stal se ze mě regulérní otesánek. Sežeru na co přijdu; kdykoliv, kdekoliv. Vážně ¬_¬. Ačkoliv ještě (překvapivě) nejsou vidět výsledky tohoto přežírání na váze, docela se to projevuje a mém rozsolovitém tělíčku :'D. Alespoň nejsem (dle mého pozorování) jediná :P.
Ta druhá věc je mnohem závažnější (je to vlastně jediná vážná věc v celém článku). Zdají se mi děsivé sny. A nemyslím tím sny plné duchů či zabijáků. Jsem zvyklá, že se mi zdají absurdní sny i sny, po kterých mám obavu vytáhnout hlavu z podpeřiny. Tyhle jsou ale znepokojivě znepokojující. Vyskytne se výjimka (která sice patří mezi ty znepokojující sny, ale není tak zvláštní, abych si ji zapamatovala), ale z většiny se jedná o sny, kdy přicházím o své nejbližší. "Rozcházím se" s nejlepší kamarádkou, dějí se různé osobní katastrofy či se pohřešuje/je mrtvý můj táta (← tohle mě vážně zasáhlo). V mých snech neumírají lidé. Mé sny jsou černobílé, nevidím lidem do obličeje, jsou plné nelogických spojitostí a lidé jsou v nich většinou docela OOC. Možná si řeknete, že to nic není, ale tak nějak mě tyhle sny vyčerpávají jak psychicky tak fyzicky.. Ale především mě strašně děsí. Docela by mě zajímalo, co vlastně znamenají..

Opusťme to divné téma. Mám tu další (díkybohu poslední návrh)! No dobrá, je to spíš jen takový postřeh nebo předpověď. . . Jestliže pro mě byl rok 2011 rokem jisté "závislosti" na blogu, sebelítosti, splínu a vyhoření, myslím, že dvatisícedvanáctka bude rokem krize identity a pocitu nesmyslnosti a neúplnosti mého života. (A navíc mám takovou předtuchu, že jsem to odhadla správně..) To nám to ale hezky začíná ¬_¬...

Takže... se zase za nějakou (blíže nespecifikovatelnou) dobu uvidíme, jo?
M.

EDIT.
Dvanáct hodin po dopsání článku umřel můj milovaný strejda. . . Tak o takové životní rozptýlení jsem rozhodně nestála..

Vítej, Dvatisícedvanáctko!

1. ledna 2012 v 0:10 | Miwako
V novoročních článcích zrovna moc neexceluji. Vymyslet něco zajímavého, kůl a nebo vlastně cokoliv, co by se dalo číst, mi dnes tak nějak nejde. Retrospektivní články píšu na blogové a své narozeniny a také při jiných, vhodnějších příležitostech. Co tedy napsat do tohoto novoročního článku?..

Už vím! Doufám, že si rok 2012 užijete ještě líp než rok 2011 (a soudě podle stěžujících si statusů na fb a všude jinde, si myslím, že to určitě bude lepší ;) (protože horší to už nemůže být :D)). Prostě vám přeji všechno nejlepší do nového roku :).

A jak jsem strávila Silvestra já? Forever alone in my room.. Ani si nijak nestěžuji, zvykám si na to a je to docela pohodlné. S rodiči jsme přilévali alkohol do žil v pravidelných intervalech, zabávala jsem se u silvestrovských tv show a přecpávala jsem se k prasknutí...
Ohňostroje u nás byly vidět od brzkých hodin.. což je sice fajn, ale (skoro) žádný z těchhle velkolepých ohňostrojů (soudě podle dělových ran, které jsem slyšela každých pět minut) jsem neviděla. Je to docela frustrující (miluju ohňostroje a jejich vůni ^^'). Někdo by jim měl říct, že se mají ohňostroje dělat až o půlnoci, aby byl krásný pohled na město plné ohňostrojů (bydlíme v nejvyšším patře paneláku - máme docela hezký výhled :P).

Předsevzetí si moc nedávám, protože je nedodržuji (vymyšlení předsevzetí 'Nežer!' většinou oslavím talířem chlebíčků; předsevzetí 'Buď na všechny milá a usměvavá' podpořím kousavou poznámkou věnovanou mámě, po které má pak několik hodin depresi; pro 'Cvič a zhubni!' jsem se akorát zvážila (člověk musí před hubnutím znát svou počáteční váhu :P); 'pravidelně přispívej na blog' započnu několikatýdenní 'prokrastinací' a tak bych mohla pokračovat donek- vlastně asi ne.. tohle jsou snad všechna předsevzetí, co jsem si kdy dala). I přesto si ale letos jedno dám a myslím to s ním docela vážně. Vzhledem k tomu, že jsem si povšimla, že se ze mě v poslední době stal nolifer (mám tumblr, zase čtu dost knížky, koukám na bezpočet seriálů - ale nedokoukávám je ^^' a dělám plno jiných aktivit, které dělám za zavřenými dveřmi svého pokoje. Prostě a jednoduše se čím dál víc odlučuji od společnosti). A proto moje předsevzetí pro tenhle rok zní: Get a life! totiž Najdi si kamarády! uhm.. chci říct: Buď společenštější!. Tak a tady to máte. A musíte mi slíbit, že budete dávat pozor, jestli to dodržuji :D.
A to by asi stačilo (nakonec je to docela dlouhé, na to, že jsem původně neměla co říct ^^')

Mějte se celý rok hezky ♥
E. .. totiž..! Miwako ^-^'


"Doufáme, že jste si tyto Vánoce užili, jako by byly vaše poslední." - staří Mayové

30. prosince 2011 v 11:48 | Miwako
Yohohó!
Tak co, milá srdíčka, jak jste si užili Vánoce? Zjevně dobře, protože mi nikdo z vás už dlouho nic nenapsal .. No co, však mě to je taky jedno :D. Letošní Vánoce nebyly nic moc. Úplně jsem postrádala jakoukoliv vánoční atmosféru, kterou tak miluju. Pohádky letos stály tak nějak za nic, nebyl sníh a doma jsme se pohádali ještě před štědrovečerní večeří, takže celá ta slavnostní večeře byla tak.. divná :D. Snad se mi povedou příští Vánoce, nebo snad ne..? (Ano, teď je chvíle zamyslet se nad větou v nadpisu :D. Věříte tomu snad někdo? :D).
A co vám Ježíšek donesl?.. Letos jsem toho nedostala moc, zato samé užitečné dárky :D. Noťas ♥, hromadu ponožek, pyžamo, mikinu, voňavky, knížku a jelení lůj, co chutná a voní jako čokoláda ^^ :D. Jop a to je všechno. Ještě mi tedy zaplatí lyžák (a máma mi pomůže udělat cosplay ^^'), takže nakonec je to jeden z nejštědřejších Ježíšků za posledních pár let, ale stejně.. mě jde o kvantitu, ne o kvalitu .. Duh, just joking ^^'.

Už máte splněnou svoji občanskou povánoční povinnost (=návštěva všech příbuzných)? Já ještě ne (a ne, že by mě to nějak trápilo), ale už bych to chtěla mít za sebou. Jinak ale o těchhle krátkých prázdninách nedělám nic (ano, už jen 3 dny prázdnin. OMG! Ještě nejsem připravena se do toho ústavu vrátit D:).
Zato jsem byla s kamarádkama a pizze. Vzhledem k tomu, že jsme se spolu dlouho neviděly, dozvěděla jsem se kupu nových věcí (.. co to povídám, s Erikou se vídám obtýden a s tou druhou chodím do školy :D). Ale bylo to fajn, musíme si to zase zopakovat (a jak jsem se zase přežrala :D).

Stejně jako neplním svoji "občanskou povinnost", neplním ani svou blogerskou povinnost.. Stejně jsme si na to už dávno zvykli, ne? (A navíc, každý potřebuje nějaký ten oddech, ňu?) Jediné, co dělám docela pravidelně je spánek, a i to nedělám dobře. Plánovala jsem si, jak svůj rozhozený režim spánku, jídla a vůbec všeho dám přes prázdniny do pořádku. Nedala jsem. Spím pravidelně a dlouho, ale v době 2:00 - 12:00, a to se mi tak nějak nehodí, vzhledem k tomu, že jsem se chtěla naučit spát v době 22:00 - 6:00 ¬_¬". S jídlem to je ještě horší :D. Buď jím jen jednou denně, nebo žeru nonstop. Radši se ani nechci vážit. VÍM, že to nedopadne dobře :'D.

Tohle je asi poslední letošní článek (ještě si nejsem jistá, jestli zveřejním novoroční článek v prosinci, nebo v lednu :D) a zároveň první článek, který píšu na noťásku (:D), takže jsem vám chtěla popřát příjemné prožití zbytku roku ^^.
Doufám, že vaše Silvestrovské oslavy budou mít tu pravou atmosféru (já vím, že ta moje ji rozhodně mít nebude.. #forever alone in my room).
A abyste věděli, u nás už zase sněží. Doufám, že to nějakou tu chvíli vydrží :D.
Later!

(Před)vánoční Chaos

10. prosince 2011 v 13:29 | Miwako
Hallo, my dearest stalkers!
Jak jste se v poslední době měli? Chcete vědět, jak já? Ne? No to je jedno, stejně vám to řeknu. Blbě! Ha! .. Né, promiňte, dneska ráno mí spolubydlící rodiče malovali a tak nějak pozapomněli, že spím, a tak mě uprostřed noci(!) ráno několikrát vzbudili. Tenhle přerušovaný spánek mi nedělá dobře :D.
No každopádně v posledních dnech se mi moc nedaří. Ve škole podělávám všechno (i tu angličtinu). Všechno, až na chemii. Ano, pořád je to (jediný) předmět, kterému do konce života nebudu rozumět, ale právě jsem dostala několik jedniček, což znamená, že už mi nevychází trojka, ale dvojka a jestli to tak půjde dál, tak bych to mohla vytáhnout na jedničku (← zbožné přání :D). Taky mi jde matika. A tím seznam úspěšných předmětů končí T-T. Asi jsem všechno svoje štěstí vyčerpala na tu chemii, nebo fakt nevím :D.
Na pondělí mám zase hromadu úkolů a celý příští týden píšeme testy... Ti bezcitní parchanti učitelé! D:
Mám tak moc práce, že nestíhám sledovat žádné z rozkoukaných doramat, číst knížky, nebo se jen tak bezcílně poflakovat po internetu. Ach, ten těžký život studenta :'D..

Už máme napečené skoro všechno cukroví. Při zdobení perníčků (což je taková malá rodinná událost) jsem zase ukázala své výtvarné nadání (a tentokrát to myslím bez ironie :D) a zase padaly divné hlášky. Největší sranda byla při zdobení prasátek (♥). Moje máma postupem času tak nějak ztrácí svoje zdobící skills (tentokrát to sváděla na špatnou polevu, ale to jí nevěřím :D) a já s tátou si tuhle příležitost k popichování nenecháváme ujít :D.
*máma zdobí*
Táta: "Udělej pořádnýho divočáka!"
Máma: "A jak?"
Táta: "Udělej mu pruhy. Takhle *ukazuje vodorovně*"
Já: "A není to takhle? *ukazuju svisle*"
*Máma zdobí*
Táta: "To vypadá jako zebra."
Já: "Nebo jako by bylo ve vězeňském outfitu."
Táta: "Prase v pyžamu!.. Kresli to šikmo."
*máma zdobí*
Já: "To je blbý.. Ta prasátka se letos moc nepovadla.."
Nakonec máme různě pruhovaná prasátka a dokonce i několik kostkatých ^^'. Ale ono to je docela jedno, já perníčky stejně nejím a když jo, tak ono to chutná líp, když je tam víc tý polevy :D

V úterý u nás už poprvé sněžilo a vypadalo to nádherně. Ve středu to samé, ale sníh pořád roztával.. ale včera (a i dnes) to tu už zase vypadá, jako na jaře.. (Nesnáším jaro!) ¬_¬
Do Vánoc zbývá 14 dní a každým dnem se tohle číslo zmenšuje. Ještě nemám dárky. Taky mi to nezapomíná denně připomenout nějaká celebrita ve spotu na Óčku. A já ještě nemám dárky!! Co je nejlepší, ve třídě jsme se rozhodli udělat 'Secret santa game', a já si vylosovala jediného člověka, kterého nemám ze třídy ráda. (Už jsem to ale vyčenžovala :D). Ale stejně nevím, co koupit... Už propadám panice :DD
Ačkoliv já dárky pro ostatní ještě nemám, už vesele žhavím noťas, co mi Ježíšek (teprv) donese :D. Sice ještě trávím dost času u stolního PC, ale pomalu noťásek zvelebuji a měním ho dle svých potřeb a řeknu vám.. strávit s ním den v posteli .. To si nechám líbit častěji *BWAHAHAHA!*.

Minulý týden jsem s Erikou vyrazila do 'společnosti'. Šly jsme se podívat na Závěrečnou prodlouženou (jakože taneční). Do tanečních budeme chodit na jaře, takže jsme šly omrknout terén a řeknu vám.. Málem jsem se ukousala nudou. Čtyři hodiny tam znova a znova tancovali těch 5 tanců, co se naučili ne hodinách. No moje nervy :D.

Poměrně dlouhou dobu trávím na DeviantArtu. Ne, nekreslím nebo tak něco, ale DA jsem na pár měsíců opustila. Až to zase příště udělám, řekněte mi, co to má za následky D: (jaké následky? přes 1500 DeviantWATCH zpráv. Je to nekonečný :DD).
A taky se tak nějak věnuji blogování. Totiž.. nic, co byste teď mohli ocenit, ale mám rozepsáno asi bazilión článků (samotnou mě překvapilo, kolik toho mám rozepsaného :'D). To horší je, že tím to končí. Je tam jen naházeno několik základních myšlenek napsaných v kostrbatých větách. Je jedno, ž to je třeba 10 vět, když dohromady věty nedávají smysl. Mnohdy jsou to jen myšlenky, které mě napadají v průběhu sledování/čtení. Ale teď ještě najít čas a sílu to dopsat T-T..
(Jen tak mimochodem, seznam mých oblíbených odkazů se rozšířil o dalšího človíčka a to o Anim, tak se k ní zajděte podívat :3)
Že mám poslední dobou neobvyklé štěstí dokazuje i to, že jsem na FB vyhrála recenzní výtisk knížky Chvíle před koncem. Ještě jsem se k ní pořádně nedostala (ta.škola. *aarrgh!*), ale ten kousek, co jsem přečetla, se mi líbí ^^.

A když už mluvíme o knížkách. Na knižních blozích se teď koná úžasná věc, která se jmenuje Vánoční Knižní Hop. Ve zkratce je to soubor několika (v našem případě 15) vánočních soutěží o knihy. A protože nechci být lakomá (:D), tak se tu s vámi postupem času podělím o to, ve kterých soutěžích zkouším své štěstí.
Tak, kde že vlastně soutěžím? Na Knižním doupěti je možnost vyhrát záhadný balíček. Na Whisper of my mind či na Nora's Livres si můžete zasoutěžit o knihu v angličtině, knihu ve srozumitelnějším jazyce se můžete pokusit vyhrát na Knihománii, na Knižním útočišti, u Lady McFly nebo na Knižním nekonečnu a nebo si můžete na My Alternative world of books a Imaginary whispers vybrat, jakým jazykem chcete vlastně číst. O různé price packy si pak můžete zabojovat u Kath nebo na Secret world of deep Soul.

Tak se mějte, já jdu dělat nějaké ty úkoly, podívat se alespoň na jeden díl mých oblíbených seriálů a v neposlední řadě taky "hopsat" :)
C YA!

I'm back~!

20. listopadu 2011 v 18:48 | Miwako
~again in a perfect shape and condition!
Holla!
Už je to pár měsíců, co jste ode mně slyšeli něco zajímavějšího než "žiju, ale nemám vám co říct". A víte vy co? Najednou mám náladu vám něco říct! *Woooot*. Nic zajímavého nečekejte, jen konečně pořádný článek o ničem *Yéééy!* (← ano, mám z toho radost ^^').

Tak.. začněme tím nejdůležitějším.. Za 33 dní přijde JEŽÍŠEK! Už. Se.Těším. Na druhou stranu.. už bych asi měla přestat myslet jen na ty hezké věci (=dárky pro mě) a vzpomenout si na svojí dospěláckou povinnost (= dávání dárkům ostatním) ¬_¬.. Ne, ani to mi náladu nezkazí :D. Letos mi Ježíšek donese malý počet dárků, ale mám takový pocit, že to bude jeden z nejbohatších Ježíšků za poslední dobu. Jeden z těch několika dárků je noťas. Ano, můj milovaný Karel (= PC) půjde definitivně do kytek. Ale řeknu vám, vybírat si noťas je taky docela slušné drama... ^^'
Když už jsme u těch nových věcí; už asi devět měsíců pláču, že chci nové boty. No a konečně je mám ! A chodí se v nich přímo nádherně ♥. A taky mám nové kalhoty (za takový nevelký peníz.. no nekupte to! :D) a ještě jedny boty.. :3

Určitě všichni víte, jak často tu odkazuji na různé soutěže na knižních blozích. A víte vy co? Konečně se to vyplatilo! Ano, vyhrála jsem ^^. Víte, já nemám moc štěstí, takže takové typy soutěží vůbec nevyhrávám, ale.. teď se to změnilo! Udělalo mi to úplně šílenou radost :D.

Další důkaz toho, že jsem zpět (skoro) v plné síle, je to, že jsem se dala zase do sledování k-dramat. Koukám se většinou na ty "starší", ke kterým jsem se zatím ještě nedostala, ale také jsem objevila jedno nové a naprosto úžasné :D. Jmenuje se Flover Boy Ramyun Shop a doporučuju ho všem. Ano, všem. :D. Ono možná není zas tak dobré, ale hraje v něm Jung Il Woo, je to strašně vtipné a taky tam hraje Lee Ki Woo.. Prostě skvělé :D. Vzhledem k tomu, že nerada píšu 'recenze' ještě než drama skončí, tak si ještě chvíli počkáte, ale určitě to zkuste ^^.

Možná že jsem se už někdy zmiňovala o tom, jak tak nějak nutím svojí nejlepší kamarádku do k-popu. No, nutím není zrovna to správné slovo.. Vím, co má ráda, a tak jí ukazuju to, co by se jí mohlo líbit, a světe div se, líbí se jí to! ^^ Ještě má před sebou dlouhou cestu, ale je to fajn, takhle si o tom s někým popovídat. A navíc je vážně zvláštní "vychovávat" nového k-pop fan (já jsem byla samoobjevitel, takže vůbec nevím, jak bych měla postupovat :D).
A neukazuji jí pouze k-pop :D. Vzhledem k tomu, že ji nutím číst i knížky (.. teď jste všichni určitě rádi, že nejste mí kamarádi, což? :DD), tak jsme si minulý týden pěkně zakníkaly u traileru na Hunger Games. Ano, minulý týden vyšel a... je perfektní. Sice mám trochu sem tam nějaké výhrady, ale co se dá dělat, maximálně se těším na film.. Už jen 123 dní! No to si ještě počkáme ¬_¬ '

Jinak.. škola, ta šílená bestie mě stále sžírá a... no je to čím dál tím horší. Já vím, že se vždy najde něco, co člověk nemá rád, co mě ale znepokojuje je, že poslední dobou se na nenáviděném seznamu objevily předměty jako Aj, AjD (diplom z Aj), ZSV, Dějepis a další. Zvětší části za to může postoj učitelů, nebo moje neochota. Jen tam mimochodem, tohle jsou maturitní předměty ¬_¬.
Takže pro úplnost: ze 14 předmětů 8 mě nebaví/nesnáším je, ke 3 nemám žádný postoj a zbývají 3 (Čj, Ma, Geo), kvůli kterým vlastně chodím do školy. Tři zbývají, kdo vypadne příště? Duh.. tipuji to na matiku :'D.

No nic, tak zase někdy příště! :)
M i w .

Ding Dong!

25. října 2011 v 19:46 | Miwako
~ ano, inteligentnější nadpis mě nenapadl...
Dang!
Měsíc od posledního (tý)deníčkového článku utekl a.. já jsem na tom pořád stejně. Nemám co říct. :D Totiž mám, ale jsou to pořád ty staré známé kecy: škola požírá veškerou mou chuť k žití, nekoukám na anime/dorama ani nečtu mangy/knížky, málo spím, hodně žeru... alespoň že už začínají prázdniny ^^'.

O víkendu jsem byla za Sabi a Aless ve Varech. Byl to fajn výlet, s holkama jsme se pobavily (posedaly jsme si v MC Donaldovi k oknu a minimálně hodinu a půl komentovaly okoloprocházející lidi. Tomu já říkám oduševnělá zábava :DD). Akorát byla docela zima.. Připomeňte mi, že až budu chtít za někým jet, tak ať jedu, když je hezky a ne až když napadne první sníh :D. Ale to by nebyl můj výlet, kdyby nebyly komplikace s dopravou. Ne, autobus na nádraží jel tentokrát (víceméně) přesně (mám pocit, že to bylo hlavně tím, že jsem jela ve dvanáct a ne v šest ráno) a i celá cesta tam byla v pohodě. Horší to bylo s cestou zpět. Původně jsem chtěla jet dřív (byla zima), jenže vlak měl 20 min zpoždění. A tak mě holky vzaly "na skály" (kde jsme se fotily. A vypadám na těch fotkách docela k světu ^^). A pak jsme se vrátily na nádro a..! Zpoždění se prodloužilo o dalších 20 minut. Tak jsme šly na most a koukaly se na koleje a pak..! Se zpoždění znovu prodloužilo! Tou dobou už měl jet i osobní vlak, ale ten měl zpoždění. A tak jsme zašly k Aless a pak..! Už jsem konečně nasedla na vlak *Yééy!*. A pak jsem dorazila do Chebu a musela jsem si dát "sprint nočním Chebem". Řeknu vám, že Cheb není to nejbezpečnější město, takže jsem měla docela nahnáno. A díky tomu jsem možná byla doma v rekordním čase :DD.

Na tyhle miniprázdniny mám naplánováno dost věcí. *usilovně si snaží vzpomenout si* .. No tak asi nemám, kromě superdlouhého překladu vět do francouzštiny a 5 minutové mluvení na téma Zdraví a nemoci na Aj. A ještě pár dalších věcí, ale na ty si nechci radši ani vzpomenout (jsou určitě ještě horší, než ty dvě jmenované). Ale v pátek jedu k babičce a v sobotu se jdeme s Erikou podívat na Taneční Grand Prix. Už se těším ^^.

Aktivita blogu se mi směle vysmívá do obličeje.. a já jí taky. Tohle je, jen tak mimochodem, 100 článek tohoto roku (minulý rok jsem měla touto dobou 174 článků *ahahaha* Fail.). Mohla bych se vymlouvat na to, že články během té doby nabraly na větší kvalitě, ale kromě několika málo recenzí přidávám výhradně písničkové články, což se ale směle vyrovnává kvalitě obrázkových článků... Vlastně neplánuji žádné změny, ale potřebuji se zbavit těch 700 obrázků co mám v počítači (já vím, není toho moc :DD), takže se možná dočkáte i těch obrázků. . . No tak snad se mi nějak podaří obnovit svůj smysl pro disciplínu a začnu přidávat pravidelně :D.

Jediné, co teď dělám velice pravidelně je, že čtu (zejména) k-pop slash fanfikce ^^'. Navíc jsem šíleně vybíravá, takže (většinou) nic nad PG-13 nečtu (jsem slabý kus :D), tři čtvrtiny pairingů neshipuju, mám ráda angst (ale najít někoho, kdo umí psát kvalitní angst je skoro nemožné), nemá ráda když někdo umře a mpreg (které prase tohle vymyslelo?), na fluff mám náladu jen někdy, AU mi nevadí do té doby, než autor(ka) začne dělat psí kusy s příběhem a především by to všechno mělo být dobré. Jediné co mě na tom může alespoň trochu šlechtit je, že čtu anglické ff, takže alespoň trochu rozšiřuji slovní zásobu ^^'. Pokud víte o něčem kvalitním, co splňuje moje požadavky, tak mě informujte :DD.

A malé kulturní vyžití na konec:
← (by: newwolfstylebymk) Kyááá~!! Nejroztomilejší tvoreček na světě ^^ (a ještě video s nejlepšími 90 sekundami vašeho života)

A ta kulturnější věc: Tablo z Epik High vydal v pondělí první část svého sólového alba. Je to příliš úžasné na to, abych s tím mohla počkat do vydání druhé části (pak vám to představím dohromady), a proto vám sem dám alespoň odkaz :)

A ještě na závěr - Na Knižním doupěti je teď narozeninová soutěž o zajímavé knihy, takže určitě nezapomeňte zkusit své štěstí no a až se odhodlám vyplnit formulář, tak se v menu zase (jako již tradičně) objeví button, protože.. no však vy už víte ;)

Tak čau :)

Výlet aneb Anime Jikan Děčín

3. října 2011 v 20:35 | Miwako
Zdravím..!
Včera jsem měla docela dost práce (*ahahaha* učila jsem se.. a dneska jsem to stejně podělala :D), a tak jsem se dostala ke psaní reportu až teď.
Mám-li to popsat ve zkratce, tak to nejprv bylo prvotřídní drama, pak sranda a trochu nůďo a pak.. zase sranda..? Mé pocity jsou rozporuplné. S holkama jsme se shodly, že podle popisu jsme očekávaly něco trochu jinšího, ale o tom až trochu později. Teď vás čeká ta drama-část :D.

Vstávala jsem vážně brzo (4:15), ale šlo to překvapivě dobře, stihla jsem si pokecat s mámou a i všechno ostatní jsem výjimečně dobře stíhala. Můj plán byl dokonalý. Autobus na nádro jede v 5:43, na nádru budu v 5:55, sejdu se s Řezníkem (♀), koupíme lístky, v 6:13 odjížíme. Autobus přijel o 7 minut později, no.. tak fajn, nastoupila jsem a ta podělaná pětikoruna pořád propadávala tím automatem.. tohle nám tam trvalo asi 4 minuty. A rozhovor s tím řidičem vypadal asi takhle:
Já: "Počkejte, mám ještě jednu pětikorunu." (měla jsem jich asi 5)
Řidič: *zkouší tam házet jinou pětikáču. Nejde mu to.*
Já: "Tak já vám to tu takhle nechám." *podávám mu 5 Kč*
Ř: "No ale to takhle nejde musíte mít lístek."
Já: *rozměňuju si s přísedícím pánem pětikačky na 10 Kč* "Tak tam hodim 10,-!"
Ř: "No ale to vám pak nevrátí!"
Já: "To je jedno, hlavně už jeďte!" *desetikoruna nepropadává a já si beru lístek*
Ř: *Prosviští Chebem nevídanou rychlostí*
To byla první část ranního dramata. Ta druhá nastala, když jsem zjitila, že Řezník nestíhá vlak (a ještě pár takových věcí mě vykolejilo, ale to je um... soukromé :D). Takže jsem jela sama. V kupé se mnou pak jel docela podezřelý chlápek, no nakonec po půl hodině vystoupil, ale bylo to dobrodružný :D.
Ve Varech nastoupily holky (Petra a Sabča) a celou cestu jsme prokecaly o blbostech, anime a tak podobně (je fajn se takhle bavit ^^). V Ústí jsme nabraly Wendy a brzy jsme dojely do Děčína. Když jsme se pak dostaly na místo konání, byly jsme zmatené :D. Bylo tam neočekávaně málo lidí a my neměly tušení co můžem a nemůžem dělat ^^' (ale měli tam moc hezkou výzdobu, to se musí uznat). Nakonec jsme to na hoďku zapíchly u promítání (dávali Ouran). Pak dorazil Řezník a shodou okolností i Rien a její kamarádi. Chvíli jsem/ jsme se bavily s Rien, ale jelikož si nemůžu vzpomenout o čem, tak usuzuji, že to byla obvyklá "smysluplná konverzace" (tj. dělaly jsme ze sebe s Řezníkem krávy). Každopádně bylo fajn se takhle s Rien vidět ^^. Pak jsme (delší) chvíli neměly s Řezníkem co dělat, ale nakonec jsme zkusily DDR, divnou mačkací hru, divnou dotekovou hru a nakonec i Tekkena :D. Ani jedno nám moc nešlo, ale co, hlavně že nás to bavilo :D. Největší příkoří celého toho bylo, že ačkoli jsme se vždycky dostaly k nějaké hře a nikdo kolem nebyl, jakmile se tam začalo něco dít, začalo nám na krk funět 10 dalších lidí.. To mi trochu vadilo (zvlášť když jsme se pak dostaly k Tekkenu, který byl docela dlouho opuštěn, ale jakmile jsme zasedly, objevili se zápasu chtiví hráči :D). Ze zbytku promítání mě pak zaujalo ještě Higashi no Eden a Deadman Wonderland (hurá! konečně mám zase náladu na něco koukat ^^).
Nakonec holky zavelely, že pojedeme dřív než jsme plánovaly (i když já bych to tam ještě ty dvě hodiny vydržela.. koneckonců tam byly ty hry :D). No alespoň jsme dorazily domů dřív (po cestě jsme zase nezávazně tlachaly, pomlouvaly koho se dalo a tak podobně ^^').
S Řezníkem to bylo fajn, ale obávám se, že se ke mě asi příště na podobnou akci nepřidá ¬_¬.. Škoda, bylo fajn mít s sebou někoho koho pořádně znáte a víte, co si na něj můžete dovolit :D.

Jako tradičně jsem s sebou měla foťák, ale nefotila jsem, a tak fotodokumentaci sprostě kradu z Rienina a Petřina fb, tak snad to nevadí ^^' (ale jsem na fotkách já, takže... na to snad nějaké malilinkaté právo mám.. ne? :D)

Jo.. A taky jsme si "prošly" Děčín.. Pááni! To město ale žije, co? :DD

Divná mačkací hra a Já (fotka od Rien)
↓↓↓

A pořád se točí!

28. září 2011 v 14:22 | Miwako
YO!
Už je to docela chvíle, co jsem si tu plácala játra vylévala srdíčko. Jenže ono se neděje nic ani trochu zajímavého :D. Alespoň mi je už docela dobře :D (až na to, že mám přímo ukrutnou rýmu :D).
Ve škole je to nic moc (a páni..! dějou se tam docela divný věci. Říct, že nikdo se s nikým nebaví asi není na místě, ale ta atmosféra tam je celá taková.. nepřátelská. Jsem z toho docela zmatená..). Už zase bojuju s chemií a francouzštinou a taky s tělocvikem. Včera jsme byli běhat 1500 metrů. Jó, nic moc, ale byl to můj první velký pohyb po více než třech měsících a moje rosolovité tělíčko to neutáhlo. Zaběhla jsem to přesně na trojku (o sekundu později a měla bych za 4 ^^'). To horší mě teprv čekalo. Cesta domů :D. Cesta co mi normálně trvá tak 20 minut se protáhla na 40. Málem jsem se domů nedotáhla :DD. A dneska mám docela namožený nohy a břicho a ramena O_o?. Od tý doby co jsem přestala tancovat to jde se mnou z kopce :D.

Minulý týden jsem oslavila narozeniny (haha.. big párty ve dvou lidech ^^'). A vlastně jsem se vám ani nepochlubila, co jsem dostala :D. Peníze na řidičák! (a taky kabelku, svetr, tričko, peníze a tak podobně). A Sabča mi darovala první svazek Hetálie :3.

V Děčíně se tuhle sobotu koná Anime Jikan - Párty a víte co?.. Donutila jsem Řezníka (kamarádku :D) aby jela se mnou (vlastně jsem jí nedonutila, já to navrhla, ona to přijala..). Jsem na to zvědavá, snad se tam navzájem nepozabíjíme xD. A taky se tam strašně těším, jen to brzké vztávání je poněkud riskantní :D (však já pak napíšu report.. jestli se mi bude chtít :D). Jede tam ještě někdo?
Ty jo.. já vážně nemám co říct.. *hehe*..
Later!

Další rok v trapu

13. září 2011 v 14:08 | Miwako
Třeste se! Další "retrospektivní" článek je tu ^^'
Je září třináctého. Zase.
Ano, ano, je to pravda, promarnila jsem další rok života.
Uplynulý rok nebyl nic extra, super sladká šestnáctka se v mém případě tak nějak neděla. Nebyla ani sladká ani super.
Za ten rok se toho stalo (nebo spíš nestalo) hodně: nenašla jsem si kluka (zato jsem se ale 2x nešťastně zamilovala), nezhubla jsem, nezkrásněla jsem, neudělala jsem nic šíleného, počet mých komplexů se zvětšil stonásobně (i kdybych je teď prodávala ve 75% slevě, tak bych vydělala slušnej balík), můj shopaholismus se rozrostl do děsivějších rozměrů, celý školní rok jsem byla permanentně ve stresu, začala jsem být víc naivní, byla jsem poprvé v práci, nastoupila jsem na střední školu (která mě neuvěřitelně drtí), zjistila jsem, že velký dospělácký svět je ještě děsivější nudnější absurdnější a odpornější, než jsem si myslela, skončil Harry Potter, život kolem mě se začal podobat telenovele, pár měsíců jsem byla v emo módu a psychickém rozkladu, neudělala jsem hromadu věcí, které bych udělat chtěla (a které jsem měla naplánované), ještě pořád jsem se neopila do bezvědomí (ne, že by to byl můj sen, ale víc jak 80% mých vrstevníků to má už za sebou) ani jsem se nezkouřila (vlastně jsem ani nezkusila kouřit)..

Někdy mám pocit, že spíš přežívám, než žiju..

Na druhou stranu jsem zase začala víc číst knížky a koukat na k-drama, ve škole mi to docela šlo, našla jsem pár docela dobrých kamarádů (a o dalších x jsem přišla), utužila jsem si vztah se svojí nejlepší kamarádkou, byla jsem na Advíku (nejsem si jistá, jestli je to zas tak úplně pozitivní věc, ale co už.. :D).
I když je ten "kladný" odstavec znatelně kratší, než ten "záporný", zas tak špatné to nakonec nebylo.. Doufám, že ten poslední rok pod zákonem bude lepší. I když on už možná lepší je. První, kdo mi letos popřál, byla kamarádka, o které jsem si myslela, že se se mnou už dávno nebaví tak moc, aby mi v 0:10 poslala hezkou narozeninovou sms (já narozeninové sms ráda.. pořád je to tak nějak osobnější, než na fejsbúku.. ale i tam jsem za to ráda (já většinou přeju i na FB jen lidem, "co si to zaslouží" ^^)).
Narozky jako obvykle neslavím (tedy.. slavím. S rodinou a pak později si pozvu dvě kamarádky.. jsem prostě rozený vymetač večírků :D)

Ačkoliv tenhle článek možná vyzněl až trochu pesimisticky, tak nemůžu tvrdit, že by mi bylo špatně. Přeci se říká: Jaký si to uděláš, takový to máš.. :).. A já jsem nakonec přecijen docela spokojená.

Takže.. Je mi sedumnáct... tak co s tím??
PÁRTY!!
.. Anebo radši ne :D

P.S. Dneska jsem zase byla v nemocnici.
(Následuje odstavec o mé příhodě v nemocnici. Je to minimálně politováníhodné a dlouhé, tak to nečtěte a prostě mi jen poprřejte narozeniny :D)
Přišla jsem tam první a odcházela jsem poslední (celkově jsem tam seděla asi 5 hodin a to jen proto, aby mi vzali krev. Byla jsem na lačno a tak jsem po třech hodinách byla už značně hladová (bylo mi z toho hladu blbě). Tak jsem si dala pár piškotů a pak jsem se konečně dostala na řadu. Poslal (doktor) mě na ultrazvuk a ptal jsem, jestli jsem jedla, tak jsme řekla, že trochu jo a on z toho dělal děsně scény (když mi ráno brala sestra krev, tak jsem se ptala, jestli se už můžu najíst, ona řekla že radši ne.. a když jsem řekla, že jo, tak řekla něco ve stylu "Já to říkala". Málem jsem jí poslala do jistých končin, kam se lidé obvykle posílají.). Tak mě to naštvalo (tak moc, až jsem se rozbrečela. Jo já vim, možná jsem reagovala trochu přehnaně, ale když jsem tam byla čtyři dny za sebou a vždycky jsem tam čekala tak dlouho, jen prot, abych pak byla v ordinaci dest minut, tak co byste odemně očekávali?). Když jsem se pak dostala z UV (a zase jsem čekala hodinu v čekárně), tak jsem přišla do ordinace, a děsně tam řešil, proč brečim. Říkat mu, že tohle (celý) je prostě promarněnej čas a že sedět tam 5 hodin pro nic mě prostě naštvalo nemělo cenu. "Odpálkoval mě", že tam v tý čekárně nejsem sama a že tam je plno lidí, co jsou starší a nemocnější, než já a že se kvůli mně nezblázní (sice to nemělo nic společnýho s mým problémem, ale když už jsme u toho, tak copak je jejich čas nějak důležitější než můj?..). Ale přišla jsem tam jako první, tak proč musím kurva odcházet jako poslední, HUH?!. Nakonec to zakončil tím, že jsem asi holt neurotická holka. Tak jsem mu to odsouhlasila (na nic jinýho jsem neměla už sílu), a on mě poslal domů, že mi nic není. Za poslední čtyři dny jsem tam strávila 17 hodin (z toho jsem byla v ordinaci dohromady max. 90 minut) a nic mi není.
Už tam nepůjdu a to ani kdybych byla na smrtelný posteli...

Tak teda všechno nejlepší..
 
 

Reklama